Prohlížím si kalendář dat a událostí pro nový týden, a přestože je jejich těžiště značně vychýleno směrem k Evropě a USA, nejvíce úvah ve mně budí relativně osamocený PMI ve výrobním sektoru v Číně. Jeho dosavadní srovnání s průmyslovou výrobou (a PMI) ukazuje graf a obrázek to minimálně z hlediska cyklického vývoje povzbudivý není:
Jak asi investoři zaznamenali, čínské akcie jsou přes výše uvedené rozžhavené do ruda. Následující obrázek pak vyloženě vybízí ke kvízové otázce typu: Najdi, co sem nepatří – co nesedí. Červeně je vyznačen vývoj indexu MSCI EM, který pokrývá akcie na rozvíjejících se trzích. Modře je vyznačen vývoj cen průmyslových komodit. Až do roku 2012 šlo v podstatě o dvojčata, které spojoval fundamentální vývoj na EM a zejména v Číně. V roce 2012 se ale tato dvojčata trochu poškorpila a zatímco EM trhy si razily cestu výš, komodity začaly znatelně váhat. Další obrat ve vztahu přišel v roce 2014, kdy komodity zamířily prudce dolů, akcie ale po krátkém zaváhání vystřelily nahoru. Vše podtrhuje vývoj v letošním roce, kdy už k sobě obě skupiny aktiv stojů úplně zády, jedna mířící na sever, druhá na jih.
Často se říká, že to nejjednodušší vysvětlení je obvykle to pravdivé a asi to bude platit i zde. Nejjednodušší vysvětlení tu jsou ale dvě. První: Zatímco komodity táhne dolů fundament (zejména v čínské ekonomice), EM (respektive čínské) akcie táhne nahoru monetární uvolnění (v čínské ekonomice). Což nepříjemně zavání skutečnou bublinou – viz níže. Nabízí se otázka, proč by monetární uvolnění netáhlo nahoru i komodity. Odpovědí může být to, že čínská vláda se aktivně snaží o podporu investic domácností na akciovém trhu, komodity jsou pro „uskladnění“ čínských úspor nevhodné (nemovitosti, které jsou s komoditami úzce spojeny, už více neunesou).
Vysvětlení druhé: Významnou roli hraje dolar – jeho posilování samo o sobě tlačí dolarové ceny komodit dolů, zatímco EM akcií by se tak přímo netýkalo, respektive by je „exportním kanálem“ mohlo podporovat. Toto dolarové vysvětlení by tak vlastně bylo útěchou, která by ukazovala, že vše na sebe sedí, bublina se nekoná. Minimálně do chvíle, kdy si uvědomíme, že posilující dolar je symptomem očekávaného růstu sazeb v USA a jak silný dolar, tak vyšší US sazby mohou na EM a v jejich rozvahách udělat určitou rotyku.
Na obou vysvětleních něco bude. Jinak řečeno, alespoň z větší než bezvýznamné části tu pravděpodobně působí čínská monetární stimulace a snaha někam parkovat úspory domácností, když už to nejde na realitách. Je to a priori špatně? V případě amerického QE se situace otočila celkem jednoznačně ve prospěch monetární stimulace ve chvíli, kdy ceny komodit začaly klesat. Podobně bychom mohli i zde tvrdit, že komodity dávají čínské monetární stimulaci prostor (eliminují nabídkové inflační tlaky) a akcie jako vedoucí indikátor jen diskontují lepší budoucnost taženou stimulací. Takže jsou moje hovory o bublině přehnané?
Je to přirozeně diskuse na dlouhou dobu (po jejímž uplynutí si stejně bude každý stát na svém). Ale já mezi současnou čínskou a tehdejší americkou situací vnímám jeden klíčový rozdíl: V USA byly použity „taktické“ nástroje v jinak celkem fungujícím systému. V Číně se mění celá strategie, měl by se změnit celý systém. Použitý taktický nástroj jde alespoň z části proti nové strategii – proti přechodu na nový model, který sebou nutně nese nižší růst. Takže tu skutečně něco nehraje. Už poměrně dlouhou dobu se tu snažím vyvracet různá varování o bublinách, které k nám proudí jak na běžícím pásu. Pokud bych měl nějakého možného kandidáta na potenciálně hodně škodlivou bublinu zmínit, bude to ten dnešní – čínský. Ale i tak by nešlo o nic akutního – čínské akcie se například zvedaly z mimořádně nízkých valuačních násobků.