Jednání s Řeckem o jeho záchraně před bankrotem a odchodem z eurozóny lze kdykoli obnovit. Řekli to dnes vládní činitelé Francie a Španělska. Nová jednání s Aténami nevyloučila ani německá kancléřka Angela Merkelová. Z Británie a z Evropské centrální banky však zazněl názor, že pokud by Řekové v plánovaném nedělním referendu o podmínkách záchranného programu řekli ne, byl by to pro zemi velký problém.
Pokud zkrachuje projekt eura, zkrachuje i Evropská unie. Na slavnostním shromáždění u příležitosti 70. výročí založení Křesťanskodemokratické unie to dnes řekla německá kancléřka Angela Merkelová. V souvislosti s řeckou dluhovou krizí podotkla, že eurozóna stojí na solidaritě, k řešení ale musí přispět každá země. Tato slova německé kancléřky podtrhují snahu politických špiček EMU udržet Řecko, skoro by se chtělo říci proti jeho vůli, v eurovém bloku.
Německý tisk viní z krachu jednání premiéra Tsiprase. "Před Evropskou unií stojí těžké časy. Vláda v Aténách vědomě směruje svou zemi ke státnímu bankrotu, který ze všech nejvíc postihne obyvatele Řecka," napsal deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. "Hlavní odpovědnost za tuto katastrofu nese Tsiprasova vláda, která proti sobě dokázala v krátké době obrátit i ty nejpřesvědčenější stoupence Řecka," uvedl list.
"Politický gambler Tsipras prohrál nejen svůj politický kapitál, ale rovnou celou svou zemi. Protože poraženými v této pokerové partii budou Řekové. Státní bankrot už jde sotva odvrátit, a ten dříve či později povede k vyloučení (Řecka) z eurozóny," napsal deník Handelsblatt.
Řecký Jekyll a Hyde
Premiér Tsipras, který vyhrál předčasné volby díky příslibu zrušení úsporných opatření, vykazuje v posledních dnech známky rozpolcené osobnosti. Byl to on, kdo bezmála půl roku vyjednával s mezinárodními věřiteli o podmínkách prodloužení záchranného programu. Byl to on, kdo do svého nejužšího týmu vybral současného ministra financí Varoufakise, který jako expert na teorii her, měl vymyslet strategii, jak nastartovat řeckou ekonomiku. Byl to premiér Tsipras, který šest měsíců přesvědčoval (radikální) kolegy vlastní strany o nutnosti ústupků v zájmu uzavření dohody.
O víkendu však tentýž premiér prohlásil, že před nedělním referendem povede velmi tvrdou a útočnou kampaň, aby podpořil řecké „ne“ v nadcházejícím všelidovém hlasováni o dalších úsporách. Z premiéra usilovně hledajícího konsensus, se rázem stal populista popírající posledního půl roku svého života.
Alexis Tsipras tak opsal kruh a vrátil se do své nejúspěšnější role populistického buřiče, který je schopen líbivými sliby strhnout dav a vyhrát volby. Co ovšem fungovalo v prosinci 2014, nemusí platit nyní. Řekové vystresovaní vidinou bankrotu a ztrátou eura mohou, po týdenní zkušenosti s bankovními „prázdninami“ a kontrolou kapitálu, přistoupit na utažení opasků. Ve všech průzkumech veřejného mínění, které proběhly během půlročního maratonu vyjednávání, chtěla drtivá většina Řeků zachovat euro a zůstat v EMU.
Případný Grexit by měl kromě negativního hospodářského dopadu především významné politické konsekvence. E(M)U vznikla jako politický projekt, Řecko přijalo euro na základě politického rozhodnutí, aniž by splňovalo maastrichtská kritéria. A proto by také případný odchod Atén z EMU byl zejména politickou prohrou. Nastal by konec jedné silné integrační éry, jejímž vyvrcholením bylo právě zavedení jednotné měny a společného trhu. Grexit byl se stal symbolem politického krachu a pomníkem neschopnosti evropských lídrů se dohodnout.