The Economist přinesl diskusi dvou svých expertů na umělou inteligenci. Zaměřovala se mimo jiné na to, proč se na jednu stranu tak často hovoří o AI bublině, když na stranu druhou jsou stále investovány větší a větší částky do této technologie. Vysvětlením může být podle Toma Standageho a Alexe Herna to, že probíhá honba za tím nejlepším modelem umělé inteligence.
Podle tohoto pohledu tedy mají velké technologické společnosti za cíl přijít s tím nejvýkonnějším modelem, který by zajistil dominanci v sektoru. Této superinteligenci jsou pak podle některých odhadů připisovány extrémně vysoké hodnoty. Jako argument proti takové tezi může zaznívat to, že třeba telekomunikační společnosti se v určité době také snažily o vybudování naprosto dominantní pozice, ale k ničemu takovému nakonec nedošlo. Může být situace u AI přece jen jiná?
Podle některých teorií by vytvoření zmíněné superinteligence znamenalo, že by byla chytřejší, než kdy byl jakýkoliv člověk,“ a měla by schopnost zlepšovat sama sebe. Pokud by se to nějaké společnosti podařilo, mohlo by to znamenat, že by automaticky byla schopná vytvářet i „další nejlepší umělou inteligenci“. Tato „výhoda prvního“ by tak znamenala dlouhodobý náskok a je velmi těžké odhadnout, jak velký trh by tím vytvořila sama pro sebe. Současné investice do AI se tak mohou podobat sázkám do loterie s ohledem na to, jaká je u každé jednotlivé společnosti pravděpodobnost výhry na straně jedné a to, jakou velikost by případná výhra mohla mít na straně druhé.
Oba redaktoři se shodli na tom, že po tomto investičním boomu přijde prudké ochlazení, ale není zřejmé, zda se „vše změní v prach“. Podobných epizod se přitom v historii dá najít řada, včetně období budování železnic. Po něm přitom zůstala fungující dopravní síť, která se v některých případech používá stále tak, jak byla kdysi vybudována. „I když společnosti, které se o ni zasloužily, jsou už dávno pryč.“ K tomu v diskusi ale dodali, že „pokud datová centra budovaná pro umělou inteligenci nebudou skutečně využívána, nemají moc alternativního využití.“
Diskuse se věnovala i tomu, že umělá inteligence je ve srovnání s předchozími technologickými boomy ojedinělá v tom, že existují tzv. open source modely. Tedy modely AI, u kterých jsou zdrojový kód, trénovací data a další složky volně dostupné. Nic takového se například nedělo u zmíněného budování železnic, „nebyly budovány žádné open source dráhy.“ V souvislosti s tím se lze ptát, proč by spotřebitelé a uživatelé nakonec platili vysoké částky za komerční modely, když budou k dispozici tyto open source.
Hern se domnívá, že je „úplně jasné, že AI změní svět, ale není vůbec jasné, že bude vytvářet hodnotu pro firmy.“ I proto, že uživatelé se mohou spokojit s volně dostupnou umělou inteligencí. Ta nemusí být svým výkonem ani blízko těm nejlepším komerčním modelům. Ovšem její výkon bude dostatečný na to, aby se lidé zaměřili právě na ně. Tyto modely přitom nemusí přicházet jen z USA, již nyní jsou dostupné třeba z Číny. Ve výsledku tak AI může změnit svět, ale „nikdo za ni nikomu platit nebude.“
Zdroj: The Economist