I v dnešní době se najdou ekonomové, kteří jsou vyznavači rakouské školy. Pokud s ní nejste seznámeni, jde o směsici myšlenek, které se většinou točí kolem zániku fiat měn, návratu ke zlatému standardu a zodpovědnosti centrálních bank za tržní bubliny, kolapsy a recese. V poslední době se těmto myšlenkám opět dostává větší pozornosti, je ale dost těžké zjistit proč. Fed a jeho program kvantitativního uvolňování totiž ani zdaleka nevyvolaly vyšší inflaci. Několik let držela rakouskou školu nad vodou tvrzení, že inflace je před veřejností skrývána, že se přesunula na trh s aktivy, nebo že dokonce samotné QE je inflací. Nakonec ale zmlkli i ti největší zastánci těchto názorů.
Pak navíc přišlo prasknutí bubliny na trhu se zlatem. Zlato bylo pro zastánce rakouské školy velkou sázkou, protože mělo představovat pojistku proti konci moderní ekonomiky a návratu do středověku. Tato sázka ale moc dobře neskončila. Pokud byste na základě „rakouských“ argumentů koupili zlato na jeho maximech, do dneška byste ztratili více než třetinu svých investic. Pro vaše dobrou doufám, že jste tak neučinili, nebo jen s malou sumou peněz. Každopádně v době, kdy se Fed připravuje na zvedání sazeb, není pravděpodobné, že by došlo k nějakému opětovnému růstu zájmu o tuto školu.
Je ovšem třeba zmínit, že zastánci rakouské školy na internetu melou do omrzení o zlatu a inflaci, lidé jako Ludwig von Mises a Friedrich Hayek měli i jiné teorie. Některé z nich jsou dokonce zajímavé i dnes, a to ve vztahu k Číně. Jednou z nich je teorie špatných investic. Mises tvrdil, že recese vznikají proto, že příliš mnoho zdrojů bylo investováno do aktiv, která nebudou v budoucnu produktivní. Ve chvíli, kdy si to firmy uvědomí, je už pozdě. Nikdy ale nebylo jasné, proč by takové špatné investice měly vyvolávat recesi. Proč by firmy neměly co nejrychleji odepsat špatné investice a provést nové, produktivní? Rakouská škola to nikdy uspokojivě nevysvětlila (a nepomáhá ani její notorické odmítání matematických modelů).
Rakouská škola nicméně alespoň uznává možnost, že se korporátní sektor může dopouštět velkých a systematických chyb. Taková možnost ve většině moderních modelů založených na středním makroekonomickém proudu v podstatě neexistuje, protože ty počítají s racionálním očekáváním. Jak ale ukazuje právě Čína, promrhat lze obrovské množství zdrojů – například na města duchů či nadbytečné kapacity v některých odvětvích. To v této zemi následně vedlo k bublině na realitním trhu a její pomalé splasknutí zase pomohlo k nafouknutí bubliny na akciích. I ta ale nakonec praskla.
Tím se dostáváme k další rakouské myšlence týkající se nestability finančních trhů. Dnešní makroekonomie středního proudu stojí jen na začátku procesu, který by měl vést k většímu pochopení finančních trhů a jejich vlivu na ekonomiku. Rakouská škola to navrhuje už více než sto let a vývoj v Číně je dalším políčkem těm, kteří na bubliny nevěří. Má-li ale rakouská škola přispívat k našemu vědění více, musí sama více vybírat ze svých vlastních teorií. Například Peter Boettke z George Mason University je takové flexibility schopen, většina jeho kolegů ale pravděpodobně nebude schopná odvrhnout to, co celá desetiletí vyvrací reálný vývoj. Rakouská ortodoxie je na to příliš zkostnatělá.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg