V luxusním sektoru v poslední době střídá jedna výzva druhou, klesající cena zlata k nim však nepatří. Dalo by se říci, že právě odvětví luxusu je jedním z mála vítězů na poli propadu cen komodit.
Zlatá hvězda padá
Po dlouhotrvajícím období býčího trhu na počátku 21. století, kdy cena zlata nejprve od roku 1999 stabilně stoupala a poté vylétla vzhůru po globální finanční krizi roku 2008, se trend obrátil. Do konce roku 2011 trh zlata dosáhl na pomyslný vrchol a letos v létě se žlutý drahý kov začal propadat na nová mnohaletá minima vlivem jednak skomírající poptávky z Indie a Číny a samozřejmě sílícího dolaru a hrozby zvyšování úrokových sazeb v USA.
Ačkoliv se minulý měsíc situace pro zlato uprostřed výprodejů na globálních akciových trzích a kolapsu na čínském trhu mírně obrátila, cena zlata se pořád drží asi 40 procent pod historickým maximem 1900,20 dolarů za trojskou unci z května 2011. Luxusnímu odvětví však padající cena zlata vrásky nedělá. Naopak mu poskytuje příležitost k lepším výsledkům s ohledem na hrubou marži.
Zlato a luxusní klenotníci
Předstih s jakým se ty nejrenomovanější klenotníci zásobuji zlatem se liší, ale průměr se v odvětví pohybuje někde okolo jednoho roku. To znamená, že pozitivní dopad nižších cen zlata nepocítí společnosti ihned ve výrobě, ale promítne se v konečném výsledku do lepších marží. Hráči na trhu s luxusním zbožím obvykle na ceny zlata nebo jiných surovin nespekulují. Jak uvedl analytik Exane Luca Solca, když jdou ceny surovin dolů, jejich pozitivní vliv výrobci po značnou část roku nepocítí, prospěch z toho mají až později.
Kupříkladu luxusní švýcarský holding Richemont, pod jehož křídla spadají klenotnické značky od Cartiera až po Piaget či Van Cleef & Arpels uvádí, že náklady na řemeslné zpracování a sestavení prstenů za 17000 dolarů nebo náhrdelníků za 10000 dolarů značně převyšují náklady na suroviny, které jsou potřebné pro vypracování jednotlivých kusů šperků. Hlavní nákladová složka při výrobě luxusních klenotů je tak podle Richemontu spojena právě se souborem dovedností, který je ve výrobě luxusních klenotů a ve vysokém hodinářství vyžadován. Jakkoliv tak luxusní sektor nižší ceny zlata samozřejmě vítá, reálný dopad na celkové náklady ve výrobě luxusních šperků je do značné míry omezený. I když tak společnosti jako je Richemont nebo jistě mohou z části těžit z nižších cen žlutého drahého kovu, tento efekt nelze přeceňovat.
Za vším opět stojí Čína
V porovnání s úrovní cen zlata v letech 2008 nebo 2011 se zdá, že cena žlutého kovu po nějakou dobu zůstane skleslá a klenotníci si tak mohou oddychnout, nebudou totiž komodity muset přidat na seznam palčivých problému, které momentálně sužují luxusní průmysl. Mezi ty se řadí hlavně výkyvy měnových kurzů nebo neustálé tlaky na omezování korupce a extravagantních výdajů čínských úředníků, které se nepříznivě odrazily na prodejích právě luxusních hodinek ruku v ruce se zpomalující čínskou ekonomikou a s ní souvisejícími opatřeními a výkyvy na tamním akciovém trhu.
Zásadním faktorem, který ovlivnil pokles cen zlata, byla opět a znovu Čína a propad tamní poptávky po drahém kovu, který je jedním ze symptomů tamní zpomalující ekonomiky. Celkově situace v Číně výrazně ztěžuje v regionu klenotníkům život. A to bez ohledu na pokles výrobních nákladů oproti období před pěti lety. Nelze očekávat, že Čína v brzké době vše zachrání. Ačkoliv dlouhodobé následky nedávného kolapsu čínského akciového trhu je podle analytiků velmi těžké odhadnout, panika mezi drobnými investory na tamním trhu nevěstí každopádně nic dobrého.
Zdroj: FT