Zatímco minulý týden byl zejména kvůli ECB emočně nabitější, tento týden by se trhy mohly trochu uklidnit. Nečeká nás totiž zveřejnění nějakých klíčových informací, důležitost nejvyšší budou asi mít páteční maloobchodní tržby v USA. Ty mají svůj význam, protože ukazují, jaká je, obrazně řečeno, ochota amerického spotřebitele trávit víkendy v supermarketech. Právě tato ochota totiž do značné míry indikuje další vývoj celkové spotřebitelské poptávky v USA. A ta je naprosto rozhodujícím faktorem pro celou americkou ekonomiku (spotřeba tam tvoří asi 69 % HDP USA) a tudíž i faktorem podstatným pro celou ekonomiku globální.
První z následujících dvou grafů ukazuje meziměsíční vývoj spotřeby soukromého sektoru v USA (celkové a bez energií). Celková spotřeba ztrácí v září a v říjnu na tempu, (Commerzbank očekává, že růst maloobchodních tržeb se v listopadu mírně zvýšil). Než ale spadneme do spotřebního pesimismu, můžeme se bankou nechat uklidnit tím, že ono ochlazování tempa růstu spotřeby je odrazem ochlazování venkovních teplot, jejichž vývoj je v grafu druhém:
Výše uvedené můžeme také brát jako dilema nad tím, kam až v ekonomických analýzách zacházet – skončit bychom mohli třeba u globálního oteplování. Mě na makroekonomické úrovni většinou zajímají spíše dlouhodobější trendy. V kontextu dnešního tématu se mi tak jeví klíčové to, jak se změnila rozvaha amerického spotřebitele. Jinak řečeno, jak se změnila hodnota jeho aktiv a závazků. Zde nám velmi pomůže svým výzkumem , který v prvním z následujících dvou grafů ukazuje vývoj dluhové služby (relativně k disponibilním příjmům). Druhý graf ukazuje vývoj čistého bohatství amerických domácností (rozdíl mezi aktivy/majetkem a závazky):
Zdroj: JPMorgan
Krátce shrnuto: Rozvaha amerických domácností je v současné době hodně silná. Při všech hovorech o vysokých dluzích a při vzpomínkách na hypotéční krizi a její následné vlny je až neuvěřitelné, že co se týče tíže dluhové služby, jsou na tom nyní americké domácnosti nejlépe od osmdesátých let. A téměř nejlépe v oblasti čistého bohatství.
Bude dobré podotknout, že výše uvedené je do značné míry odrazem celkové ekonomické politiky, která byla v USA během krize a po ní nastavena. Zejména u politiky monetární bylo do značné míry cílem co nejvíce ulehčit právě oddlužení domácností a posílení jejich rozvah. Celý proces ani výsledný obrázek nejsou černobílé, ale celkově můžeme myslím hovořit o úspěchu. Pokud pak nebude zvýšení sazeb a celkové utažení monetární politiky předčasné (viz mé předchozí zamyšlení), nemělo by to na celkové situaci mnoho změnit.
Krátkodobě tak díky zmíněnému úspěchu můžeme opět řešit relativní detaily, jako zda se kvůli chladnějšímu počasí vydalo méně Američanů nakupovat. Hlavní je, že tamní domácnosti stojí finančně na poměrně pevných nohou. Teď už stačí „jen“, aby se kyvadlo nevydalo do druhého extrému – k další vlně přílišného zadlužení. Zatím si americká i globální ekonomika mohou užívat toho, že jejich spotřební superman se plně zotavil.