V roce 1996 napsal profesor financí Jay Ritter článek do časopisu Financial Management a v něm popisoval, jak na trhu prodělal peníze. Na začátku jeho příběhu stál velký úspěch, protože se mu zdálo, že na trhu s futures odkryl určitý vzorec chování. S několika dalšími kolegy profesory na základě svého objevu investovali a tyto investice byly úspěšné. Následně, potěšení ze svého úspěchu, vsadili ještě větší částky, ale s úlekem zjistili, že vzorec zmizel. Ritter se později dozvěděl, že legendární Fischer Black z zjistil, o co se profesoři snaží, obchodovali proti nim a tak jim vzali jejich peníze.
Ritter není ani zdaleka sám. Jeho příběh našel porozumění u mnoha dalších lidí, kteří vsadili daleko větší částky. Myron Scholes, který v roce 1997 dostal Nobelovu cenu, stál u založení známého fondu Long-Term Capital Management. Ten v roce 1998 zkolaboval. Po tomto fiasku Scholes působil v dalším fondu Platinum Grove Asset Management a ten realizoval devastující ztráty v roce 2008. Scholes z jeho vedení odešel v roce 2011.
Další známí akademici si vedli podobně. Například Robert Merton, který získal Nobelovu cenu spolu se Scholesem a který je jedním z nejnadanějších matematiků své generace, také působil v Long-Term Capital Management. Legendární finanční ekonom Andrew Lo založil investiční skupinu Alpha Simplex Group, její výkony ale byly zklamáním. I známý Irving Fisher prodělal celé jmění na propadu trhu v roce 1929. Hovoříme tu tedy o vědcích, kteří jsou mimořádně inteligentní. Tak proč mají takové problémy v soukromém sektoru? A proč tak málo z nich zakládá své vlastní fondy a investiční společnosti?
Je možné, že styl myšlení, který je nutný pro akademický výzkum, není vhodný pro svět podnikání. Soukromý sektor se žene dopředu rychlým tempem, akademické prostředí je pomalé a jde naopak do hloubky. Firmy se spoléhají na týmovou práci, akademici jsou individualisté. Isaac Newton tuto možnost potvrzuje svým výrokem, který pronesl poté, co realizoval velké ztráty na tzv. Bublině Jižních moří v roce 1720: „Jsem schopen vypočítat pohyb hvězd, ale ne šílenost lidí.“
Možná, že nejlehčí je přechod z akademického prostředí do soukromého sektoru pro matematiky a ty, kteří pracují s informačními technologiemi. Opak platí o ekonomii a financích, protože u nich se hodně pracuje s teoriemi. Za ty lze dostávat Nobelovy ceny, ale jejich uplatnění v praxi je často problematické. Platí to zejména na finančních trzích, kde najdeme jen velmi málo přetrvávajících vzorců a pravidel. Cenami aktiv totiž nehýbou zákony přírodní, ale lidské bytosti. Jejich chování se někdy řídí určitými zákony, ale často také ne. A pak jdou teorie stranou.
Lidi jako Scholes a Merton tak možná brzdily jejich vlastní teorie. Nicméně i z mé strany jde pouze o teorii. Každopádně se zdá, že hedge fondy a další investiční společnosti by měly hledat talenty na akademické půdě spíše v oblasti matematiky a IT namísto ekonomie a financí.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg