Americký Kongres vytvořil v květnu roku 2009 speciální komisi, která měla zkoumat příčiny finanční krize. Měla napodobit podobně fungující komisi z třicátých let, která na základě pečlivé analýzy vytvářela doporučení pro regulaci, která následně dala Spojeným státům dvě generace finanční stability. Někteří členové nové komise ale měli jiné cíle. George Santayana poznamenal, že „ti, kteří se nepoučí z historie, si ji musí zopakovat“. Nepoukázal ale už na to, že někteří lidé si ji zopakovat chtějí. A ti se snaží, abychom si nepamatovali, k čemu vlastně došlo.
Někteří členové nové komise bránili tomu, aby byly brány v úvahu fakta, která by vedla k omezení činnosti nezodpovědných bank. Například Peter Wallison z American Enterprise Institute psal republikánskému kolegovi, že nesmí být zpochybněna regulace zavedená v roce 2010. Nezáleží tedy na tom, co se skutečně stalo. Je nutné vyprávět příběh tak, aby umožnil Wall Street chovat se dál tak, jak se chovala předtím. A tím se dostávám k novému filmu, který se nepřátelům finanční regulace skutečně líbit nebude.
Film „The Big Short“ neboli „Velká krátká pozice“ je založen na knize Michaela Lewise, která je jedním z mála bestsellerů čerpajících z událostí kolem finanční krize. Podle mého názoru zábavným způsobem a černým humorem pracuje s tím, k jakým machinacím na Wall Street docházelo. Film se nezaměřuje na abstraktní děj, ale na konkrétní postavy, které viděly, v čem je systém prohnilý, a snažily se na tom profitovat. Mimo jiné se tak na přirovnání se starou rybou a dušenými mořskými plody dozvíme i to, jak byly pochybné úvěry přetvořeny do údajně „bezpečných“ produktů s názvem CDO. Nechci si ale hrát na filmového kritika. Jde o to, že film jasně a správně ukazuje celý finanční a ekonomický příběh krize.
V několika bodech bychom mohli diskutovat nad přesností filmu: Například skupina lidí, kteří správně odhadli rozsah bubliny na hypotéčním trhu, byla větší, než se film snaží tvrdit. Bylo v ní dokonce i pár ekonomů středního proudu. Je ale pravda, že řada známých odborníků včetně Alana Greenspana tvrdila, že žádné bublina neexistuje a že dokonce ani existovat nemůže. K tomu přidejme, že tuto bublinu často nafukovalo podvodné jednání, za které nebyl v podstatě nikdo potrestán. Tedy mimo milionů nevinných přihlížejících. Tedy lidí, kteří skončili bez práce a střechy nad hlavou.
Skutečný příběh finanční krize je pro některé velmi bohaté lidi velmi nepříjemný. Šíří proto alternativní vysvětlení, které investor Barry Ritholtz nazývá Velkou lží. Její podstatou je tvrzení, že jádrem problému byla příliš velká vláda a její instituce, které chudým lidem vnucovaly půjčky. Co na tom, že důkazy pro taková tvrzení neexistují a někteří dnešní kritici dokonce před krizí tvrdili, že vládní agentury půjčují chudým rodinám příliš málo a ne moc. The Big Short se už stal předmětem řady útoků ze strany médií vlastněných Murdochem a pokud bude film úspěšný, útoků ještě přibude. Všímejme si potom toho, proč k nim dochází. Tvůrci filmu by je pak měli brát jako kompliment, protože útočníci se obávají, že se díky jeho úspěchu ukáže příliš mnoho z toho, k čemu skutečně došlo.
Autorem je ekonom Paul Krugman.
Zdroj: NYTimes