Existuje jedna země, kde milionáři hladoví. Tou zemí je Zimbabwe a podstatu tohoto na první pohled překvapivého jevu dobře vystihuje kopie následující bankovky. Ano, jde o bankovku hodnoty sta bilionů dolarů. Pokud by šlo o dolary americké, tato bankovka by s přehledem pokryla nominální produkt americké ekonomiky. Jenže jde o dolary zimbabwské a její hodnota je tak kvůli masivní inflaci neporovnatelně nižší. Což mimo jiné vede k tomu, že zimbabwští nominální milionáři mohou hladovět.
Zdroj: MacroMarketMusing
Naštěstí už máme za sebou dobu, kdy bylo monetární uvolňování ve vyspělých ekonomikách řadou ekonomů považováno za jistou cestou stát se hladovějícími se milionáři. Tedy zimbabwskou cestou k hypersupermegainflaci. Tento scénář byl do určité míry reálný v době, kdy monetární expanzi doprovázel prudký růst cen komodit. Pak už šlo spíše o varování před ohněm v době, kdy mnohem více hrozila záplava (tedy deflace, či silná dezinflace).
Dýchavičná reflace
V jaké situaci se nacházíme nyní? Investoři a analytici z Fulcrum Asset Management se s námi v následujících grafech dělí o projekce inflace v USA, eurozóně, UK a Japonsku. Mimo specifické Japonsko je všude patrné, že celková inflace do roku 2015 výrazně klesala. Docházelo k tomu v prostředí zmíněné masivní globální monetární stimulace a právě tento tvrdý fakt podle mne rozbil dříve populární výmarskou rovnici. Ta tvrdí, že „více bazických peněz = vyšší inflace“, což je velmi zjednodušené. Pád tohoto výmarského uvažování pak mimo jiné ukončil předchozí zlatou rally.
Po roce 2015 dochází v USA, UK i eurozóně a Japonsku k reflaci – zvyšování inflace. Fulcrum Asset Management očekává, že tento trend bude na konci roku 2016 a počátku roku 2017 pokračovat. V Japonsku to ale bude stále boj s gravitací nuly a v eurozóně bude vzdálenost k inflačnímu cíli také poměrně velká. Ten naopak bude překročen v UK a v USA jsou monetární střelci z centrální banky nejpřesnější:
Celková inflace je citlivá na volatilní ceny energií a potravin, a proto je dobré podívat se i na vývoj inflace jádrové, která je o ně očištěna. Pokles je do roku 2015 patrný i u ní, vyjma UK tu už ale není tak patrný trend následovného růstu. Jinak řečeno, probíhá reflace, ovšem její těžiště ve formě jádrové inflace je stále relativně slabé:
Hladovějící milionáři z nás pravděpodobně nebudou. Na to by se k moci museli dostat politici utržení ze řetězu, kteří by úplně překopali současný systém vazeb mezi vládou a centrálními bankami (takže úplnou jistotu také nemáme a velkým zlomem může být příští týden). Co výše uvedené znamená pro investory? Obecně platí, že akciovým trhům nejvíce prospívá mírná inflace pohybující se blízko inflačních cílů. Z tohoto pohledu jsme blízko ideálu, který ale může hyzdit ona dýchavičnost reflace a možné unáhlené kroky centrálních bank.
Z výše uvedeného by bylo hodně odvážné vyvozovat, že se vracíme do prostředí vyšší inflace podporujícího růst cen komodit, včetně cen drahých kovů. Komoditám sice nejvíce prospívá zvyšující se inflace (tedy ne inflace vysoká, která ale dosáhla svého vrcholu). Jenže je tu opět ona dýchavičnost, která bude podle mne komoditní nadšení tlumit. O strukturálních problémech Číny nemluvě. Může samozřejmě přiletět nějaká inflační černá, či načernalá labuť, ale o té je téměř z definice zbytečné diskutovat.