Dodávky zkapalněného zemního plynu se rychle zvyšují a nejméně tři další roky by mohly zaplavovat trhy. Vyplývá to z dat poradenské společnosti Wood Mackenzie, která se specializuje na analýzy v oblasti energie a komodit. Může se tak rýsovat převis nabídky. Z něj by v podobě nižších cen mohli profitovat spotřebitelé.
Loni se dodávky LNG zvýšily zhruba o 5,5 procenta na 264 milionů tun, především díky australské produkci a novému americkému vývozu z Mexického zálivu. Odhaduje se, že v letech 2015 až 2020 stoupnou dodávky LNG až o polovinu. Jak naznačuje graf níže, budou vývozní kapacity zvyšovat především Spojené státy, Austrálie a dále Rusko.

Právě Rusko se chystá učinit další důležitý krok v mnohamiliardovém projektu LNG na Sibiři. Ruský producent plynu Novatek tu ve spolupráci s Totalem a čínskou CNPC staví dosud největší LNG projekt v arktické oblasti. Hlavní roli v něm má nová třída tankerů pro přepravu LNG, které dokážou rozbít silnou vrstvu ledu a které by Rusku mohly otevřít novou vývozní trasu pro export zkapalněného plynu ze Sibiře do Asie a Tichomoří.
První plavidlo z této kategorie se jmenuje Christophe de Margerie, podle šéfa francouzského energetického koncernu , který zahynul při leteckém neštěstí v Moskvě. Superloď nyní čeká premiérové setkání s mořským ledem u poloostrova Jamal.
I pomocí tohoto projektu by Moskva mohla snížit svou závislost na prodeji plynu a jeho dopravě plynovody do Evropy, napsal list Financial Times. Ta se v posledních týdnech potýká s vlnou mrazů a státy jako Španělsko nebo Turecko začaly pociťovat nedostatek. Právě do těchto zemí vypravila společnost Cheniere Energy z Houstonu dvě lodě s LNG původem z amerických břidličných formací. Je to její první dodávka do Středomoří.
Očekávaný nárůst nabídky LNG ale vyvolává otázky týkající se poptávky po tomto zdroji energie (odhad jejího vývoje zachycuje graf níže) a nových odbytišť. Zde se pozornost zaměřuje na stále početnější flotilu superplavidel označovaných jako FSRU a na to, zda dokáže zvýšit podíl LNG na globálním trhu.

FSRU je zkratka pro plovoucí terminály pro skladování a znovuzplyňování LNG, které dokážou zajistit transfer rovnou do elektráren. Tyto plovoucí jednotky hrály v posledních pěti letech klíčovou roli při otevírání nových trhů, na příklad v Egyptě nebo v Argentině. Tam díky tomu nebylo nutné stavět drahé pevninské terminály. Odhaduje se, že v příštích dvou letech vzroste počet těchto jednotek o zhruba 40 procent (na 34). Zkapalněný zemní plyn by se tak mohl dostat k novým zákazníkům.
Stojí za zmínku, že produkce LNG, která je obecně energeticky náročná, se při nižších teplotách zvyšuje. Zařízení používaná při zkapalňování, včetně chladícího média, jsou přitom citlivá na změny okolní teploty, uvádí Wood Mackenzie. LNG projekty se proto tradičně budovaly především v pouštích nebo v tropických oblastech, kde nejsou příliš velké teplotní změny, jak naznačuje následující mapa.

Novější projekty, jako je třeba projekt na Sachalinu nebo norské plynové pole Snohvit a související infrastruktura, představují velkou výjimku, uvádí také Wood Mackenzie. Lze prý tudíž očekávat, že sezónnost dodávek LNG bude stále víc ovlivňovat počasí.
Zdroje: Wood Mackenzie, FT, BBG