Která evropská země by strádala nejvíc, kdyby v tamních ostře sledovaných volbách zvítězili populisté? Práci si dala televizní stanice CNBC. Nizozemsko, Francii, Německo a Itálii, tedy čtveřici unijních zemí, kde se více či méně schyluje k ostře sledovanému politickému hlasování, porovnala z hlediska některých ekonomických ukazatelů. A výsledek?
Nizozemsko je v letos nabitém evropském volebním kalendáři na řadě jako první. Voliči budou o složení dolní komory nizozemského parlamentu rozhodovat už ve středu. Pondělní průzkum přisuzoval těsné vítězství liberálům současného premiéra Marka Rutteho (zisk 27 z celkem 150 křesel ve hře), následovaným v těsném závěsu protiimigrační antievropskou stranou Geerta Wilderse. S tímto „enfant-terrible“ roztříštěné nizozemské politické scény tamní hlavní politické strany odmítají spolupracovat.
Vývojový trend je u všech čtyř ekonomik během poslední dekády zhruba podobný. Nizozemsko s Německem si ale vedly lépe než zbytek čtveřice, a skutečností je, že Nizozemsko předloni a loni rostlo rychleji než samotné Německo. Dalším faktem je, že hrubý domácí produkt Německa byl loni na zhruba 4,5 násobku toho nizozemského.
„Německo a Nizozemsko jsou ekonomicky mnohem silnější než Francie a Itálie,“ řekl CNBC hlavní ekonom ING Carsten Brzeski. Nizozemsko uskutečnilo řadu strukturálních reforem, které by tamní ekonomice měly v příštích letech dovolit růst. Německo těží z nízkých úrokových sazeb, slabého eura a dřívějších reforem. Ve Francii už tolik reforem neproběhlo a chabá konkurenceschopnost v zahraničí bude v příštích letech dopadat na vyhlídky růstu. Itálie je vůbec nejsložitější případ. Třetí největší ekonomika eurozóny postrádá jasný růstový model a expanze se jí v poslední více než dekádě prakticky vyhýbala, říká také Brzeski.
Nizozemsko překonává svoje souputníky i z hlediska veřejného dluhu (65,1 % HDP v roce 2015), jak ukazuje následující graf.
Dvojí prvenství lze zmínit u Itálie: První z nich je smutné, země má porovnání s ostatními třemi výrazně vyšší nezaměstnanost. Předloni tam bylo bez práce téměř 12 procent obyvatelstva, zatímco ve Francii 10,4 procenta, v Nizozemsku 6,9 procenta a v Německu 4,6 procenta. Lednovou míru nezaměstnanosti v zemích osmadvacítky ukazuje následující graf. Co ale může být překvapivé, je skutečnost, že na sociální dávky a výpomoci dá Itálie ze sledované čtyřky vůbec nejméně. Nizozemsko v roce 2014 utratilo takto více než 11 000 EUR na obyvatele a Francie přes 10 000 EUR na obyvatele. V Itálii to bylo něco přes 7 600 EUR na obyvatele.
Co tedy mají čtyři země společného?
Rostoucí nespokojenost s mainstreamovou politikou je faktor, o kterém se stále častěji hovoří nejen v Evropě.
Možnou odpověď nabízí prezident německého institutu Ifo Clemens Fuest: „S finanční krizí a potom s krizí eura jsme strávili teď už deset let…Vede to k tomu, že lidé ztrácejí důvěru a víru v zavedené politické strany,“ uvedl. To je situace, které mohou zneužít populistické strany. Ty sice obvykle kladou správné otázky, odpovědi, které nabízejí, jsou ale obvykle zjednodušující a nabízené recepty nefungují, říká Fuest.
Analytici oslovení CNBC poukazují na to, že ekonomická opatření pod taktovkou populistů bývají obvykle expanzivní, a to bez ohledu na to, v jakém se ekonomika zrovna nachází stavu. Nizozemsko a Německo by tak možná zvládaly hospodářské kroky populistů lépe, neboť ty bývají obvykle zaměřené na vyšší vládní výdaje a sociální transfery.
Francie nebo Itálie?
Nejvíce by vítězství populistů z ekonomického hlediska ublížilo Itálii, říká Erik Jones z americké univerzity Johnse Hopkinse. Zde sice volby vypsány nebyly, politická nejistota po demisi expremiéra Mattea Renziho by ale mohla znamenat, že země k volbám nemá daleko. Za rizikový faktor Jones považuje obrovitý trh s italskými vládními dluhopisy a hrozbu, že mezinárodní investoři začnou proti zemi aktivně spekulovat.
Naopak podle Brzeského by na největší problémy narážela Francie s prezidentkou Marine Le Penovou, aktuální šéfkou krajní pravice, která chce (mimo jiné) vrátit francouzský dluh z eur zase na franky.
Není čas na pauzu
Německo ani Nizozemsko ale zase tak moc vyhráno nemají. Podle Jonese má v jejich případě nebezpečí spíše zahraniční než domácí kořeny. Pořád není jasné, jak dopadne brexit, nebo jestli tržní euforie z Trumpových slibů nenabobtná do bubliny, která jednoho krásného dne splaskne. Německý institut ZEW dnes podotkl, že politická rizika plynoucí z voleb v zemích EU ponechávají nejistotu obklopující německou ekonomiku na relativně vysoké úrovni.
Zdroje: CNBC, Eurostat, Reuters