Pimco: Největší tma panuje před úsvitem. Možná jsme právě v ní

Ekonomové při hodnocení vývoje produktivity obvykle používají makroekonomický pohled „shora dolů“. Takový obrázek ukazuje, že globální produktivita vyjádřená jako produkt na odpracovanou hodinu se už roky nevyvíjí povzbudivě. Jenže pokud se podíváme na jednotlivá odvětví, je zřejmý velký potenciál pro zlepšení. V posledních letech totiž došlo k rozšíření mezery mezi nejproduktivnějšími firmami na straně jedné a těmi nejméně produktivními na straně druhé. A to znamená, že existuje velký prostor pro celkové zlepšení, píší Matthew Tracey a Joachim Fels z Pimco.

Potenciál mají zejména technologie, jako je 3D tisk, mikrosenzory, robotika, různé druhy stimulací či cloudové služby. Dnešní technologie se postupně dostávají z fáze, kdy se o nich hlavně hovořilo, do fáze, kdy jsou skutečně implementovány a radikálně mění provoz řady firem. Stále ale existuje řada technologií, které doposud nenašly širšího uplatnění, protože jejich náklady byly vyšší než přínosy. I to se mění a například vyspělá robotika se dostává za bod, kdy už se investice do ní vyplatí.

V čele firem implementujících nové technologie stály po řadu let velké mezinárodní společnosti. Ty se tak těšily slušnému růstu produktivity, i když zbytek odvětví a ekonomiky stagnoval. Ty nejlepší technologie byly ale příliš nákladné a složité na to, aby je mohly využívat i menší společnosti, které nemají k dispozici tolik zdrojů. I to se rychle mění a širší využití technologií ze strany méně sofistikovaných firem bude uzavírat mezeru mezi těmi, kteří jsou na čele žebříčku produktivity a těmi, kteří doposud zaostávali. Pozitivní vývoj můžeme sledovat i v oblasti služeb. Ty jsou sektorem, kde bývá růst produktivity nejslabší. Informační technologie, které již roky pomáhají firmám ve výrobním sektoru, si ale stále více nacházejí cestu i sem.

V následujících letech tedy může popsaný vývoj zvýšit růst produktivity v řadě globálních odvětví o několik procentních bodů. A zdá se, že růst celkové globální produktivity ve výši 4 % není nerealistickým snem. A to nepočítáme s možnými dosud neznámými technologiemi. Pomoci může i makroekonomický vývoj. Centrální banky totiž začínají brzdit monetární stimulaci, ke které přikročily v pokrizových letech. Menší objem likvidity může zvýšit efektivitu alokace kapitálu a podpořit kreativní destrukci, která je pro uzavření mezery v produktivitě nezbytná.

Podle nás tedy existuje slušná šance, že globální produktivita projde v následujících letech oživením. Jaké to může mít širší dopady? Podle nás lze uvažovat o dvou základních scénářích. První z nich můžeme nazvat „technologická nezaměstnanost“. V něm by docházelo k nahrazování práce novými technologiemi. Ve druhém scénáři by se roztočila pozitivní spirála, ve které by sice technologie ničily pracovní místa s nízkou přidanou hodnotou, ale vytvářely by nové atraktivnější pozice. Z hlediska celé společnosti by mezi oběma scénáři samozřejmě panovaly velké rozdíly, ovšem v obou by docházelo k pozitivnímu vývoji v oblasti produktivity.

Co by naznačený vývoj znamenal pro investory? Předně by se zvyšoval tlak na růst sazeb a docházelo by k napřimování výnosových křivek. Pro střadatele, penzijní fondy a finanční instituce by to byl vítaný vývoj. Větší potenciál pro zisky by dorazil i na akciové trhy. Odolnost globální ekonomiky by se mohla zvednout, protože by byla eliminována některá rizika související s hrozbou dlouhodobé stagnace. Jak se říká, největší tma panuje těsně před úsvitem. Možná, že se nacházíme právě v tomto bodě.