Jen velmi výjimečně se centrální bankéři pustí do takového dobrodružství, že by komentovali vývoj na akciovém trhu. Dobře vědí proč – určit, zda jsou ceny akcií v bublinovém teritoriu, či naopak v nemístné depresi, je dosti složité. A slova centrálních bankéřů mají navíc moc rychle se přeměnit do reality. Výjimku z tohoto pravidla „nehovořit o akciích“ učinil kdysi třeba Alan Greenspan a poměrně nedávno současná šéfka Fedu Janet Yellenová. Ta v červenci roku 2014 hovořila o tom, že valuace biotechnologického sektoru jsou značně napjaté.
Na tento akciový výlet ze strany paní Yellenové jsem si vzpomněl při pohledu na následující obrázek, který porovnává vývoj valuací biotechnologií s valuací celého indexu SPX. Jak vidíme, PE biotechnologií se postupně odpoutávalo od celého trhu s tím, jak investoři hodnotili výhled tohoto odvětví mnohem optimističtěji, než u akcií v celém indexu. Tato valuační propast se rozšiřovala až do konce roku 2014, kdy PE biotechnologií dosáhlo úrovně 35, zatímco trh se v té době obchodoval s PE mezi 16 – 17:
Jelikož je pravděpodobné, že rizikovost biotechnologií je obecně vyšší než rizikovost celého trhu, rozdíl ve valuacích nemůže být způsoben tím, že by technologie byly bezpečnými sázkami. Klíčovou roli zde hrají růstová očekávání. Do roku 2014 tedy u biotechnologie musely značně předhánět růstový optimismus celého trhu (všimněme si, že i jeho PE soustavně rostlo a roste). Po roce 2014 se ale pohled investorů začal měnit. Valuace tohoto sektoru začaly prudce korigovat a dnes se pohybují znatelně pod celým trhem.
Podle mne si tedy paní Yellenová tipnula dosti dobře. Od jejího prohlášení totiž trvalo jen půl roku (což je poměrně dost krátká doba), valuace biotechnologií se začaly propadat a nyní jsou o 55 % níže. Cenová korekce sice nebyla tak velká (PE klesalo kvůli kombinaci nižších cen a vyšších zisků). Ale více než 50 % pokles valuací už může být kandidátem na prasklou bublinu. Nebo na přestřelený pesimismus?
Stephen Gandel na stránkách Bloomberg Gadfly poukazuje na novou analýzu od Merrill Lynch, která tvrdí, že biotechnologie jsou podle současných valuací nejlevnější od roku 1992. O jejich „extrémním podhodnocení“ pak banka hovoří právě ve vztahu v valuaci celého indexu. Mimochodem banka se domnívá, že podobně na tom jsou telekomy, které se nyní obchodují s 37 % diskontem k celému trhu.
Mezi hlavní příčiny současné biotechnologické averze je zvýšený negativní tlak na prodejní ceny a tvrdší postup regulátorů spojený s řadou neúspěchů při uvádění nových produktů na trh. Celou věc ale můžeme vnímat i tak, že tato averze je indikátorem toho, že investoři se jako celek stále nenechali unést plošným iracionálním optimismem, který by táhl nahoru vše bez ohledu na fundamentální kvalitu.
Jako příklad levné biotechnologické společnosti je uváděna Abbvie, která se nyní obchoduje za dvanáctinásobek zisků očekávaných v letošním roce. Zisky na akcii by přitom v tomto případě měly letos růst o 24 %. Nudu si investoři s touto akcií určitě nezažijí. Jak ukazuje následující graf, její tříletá návratnost je zhruba na úrovni celého trhu, ale „zábavy“ nabídla akcie mnohem více (i její beta je na relativně vysoké hodnotě 1,6).
Zdroj: Financial Times
Pohled na fundament této firmy je hodně vypovídající. Poslední dva roky generuje minimální, či záporné volné cash flow – po celkových investicích (do provozu i do jiných firem a projektů) jí v podstatě nezbývá nic. Přesto ale vyplácí poměrně velký objem dividend a v ještě větším objemu vykupuje akcie. Což nemůže znamenat nic jiného, než že klesá její zásoba hotovosti v rozvaze a rychle rostou dluhy.
Čistý dluh k EBITDA se nyní pohybuje kolem tří a podle mne je tak pět minut po dvanácté, aby s tímto modelem firma skončila. Pokud její provozní cash flow prudce neporoste, bude muset omezit dividendy, odkupy, či přestat s akvizicemi. Nezdá se mi, že by zrovna toto byla reprezentativní firma „levných“, ale fundamentálně silných technologií.