Aktualizováno Jedním z klíčových bodů programu Donalda Trumpa je zatočit s obchodním deficitem Spojených států. Zahraniční obchod a obchodní dohody jsou v jeho očích hrou s nulovým součtem. Nejenom v USA mluví z duše všem, co nevěří globalizaci a bojí se jí. Za otevíráním obchodu vidí tito lidé nové nejistoty a koncentraci bohatství, na kterém se nebudou podílet. Donald Trump jim nabízí, že dokáže “zařadit zpátečku” a odstavit Spojené státy z hlavního proudu globalizace na vedlejší kolej. “Amerika na prvním místě” v podání Donalda Trumpa má znamenat narovnání obchodního deficitu a víc práce pro Američany v USA. Takto jednoduše však svět nefunguje.
Nižší obchodní deficit rozhodně nemusí znamenat více pracovních míst - žádné takové železné pravidlo neexistuje. Deficit zahraničního obchodu a běžného účtu může být pouze odrazem toho, že do země proudí kapitál investující do nových pracovních míst. A přehnaný protekcionismus by naopak mohl tvorbu nových pracovních míst ohrozit. Problém voličů Donalda Trumpa je jinde. Globalizace sice přináší úžasný pokrok, úspory a vyšší efektivnost - zisky a ztráty však rozděluje značně nespravedlivě. Mzdy Američanů bez managementu jsou po očištění o inflaci stále na stejné úrovni jako na konci osmdesátých let dvacátého století (viz graf níže). Při vyjednávání nových obchodních a investičních dohod jako je TTIP se však prakticky výhradně mluví o přínosech “pro všechny”. Jako by nikdo z vyjednávajících nebral vážně globalizační realitu s řadou vítězů i poražených. Možná i proto, že mezi vyjednávači mnoho „poražených globalizací“ není. Jejich obavy je třeba brát vážně a nezametat je pod koberec. To ovšem neznamená, že je správné po Trumpovsku slibovat “návrat do uzavřené minulosti”. Takový přístup by těžko někomu dlouhodobě pomohl.
A to není jediný vnitřní rozpor v plánech nového amerického prezidenta. Donald Trump chce vedle nižšího obchodního deficitu také nižší daně a vyšší výdaje na infrastrukturu - jednoduše rozpočtovou expanzi. To ale nejde dohromady. Americká ekonomika je v tuto chvíli s nezaměstnaností pod 4 % na hraně svých růstových možností. Rozpočtová expanze v řádu bilionů amerických dolarů by neudělala v takové chvíli o mnoho víc, než že by zvýšila inflaci. Stačí letmý pohled na tabulku s odhadnutými rozpočtovými multiplikátory USA na vrcholu hospodářského cyklu (viz tabulka níže). Vyšší inflační tlaky by logicky vedly Fed k rychlejšímu utažení měnové politiky a to by posílilo americký dolar. Silný dolar v kombinaci s rozpočtovou expanzí by pře-orientoval americké podniky ze zahraniční více na domácí poptávku…, klesaly by čisté vývozy a obchodní bilance by se dál zhoršovala. I tady se Donald Trump tedy bude muset ještě rozhodnout, co přesně vlastně chce.
