Už dvacet bank oznámilo, že přesunou část svých zaměstnanců z Londýna do Frankfurtu a toto německé město je obecně považováno za vítěze v souboji s Paříží, Amsterodamem, Dublinem a dalšími městy, která se o přízeň finančního sektoru ucházejí. Němci poukazují zejména na to, že Frankfurt znamená blízkost německé centrální banky Bundesbank a také Evropské centrální banky ECB. Nabízí anglicky hovořícího regulátora a řadu nových budov, které jsou vhodné pro zaměstnance významných bankovních institucí. Zdá se tedy, že je rozhodnuto, ale Paříž se s tím podle Nicholase Vinocura v komentáři pro server Politico, smířit nehodlá.
Francouzi tvrdí, že o přesunu do Frankfurtu sice hovoří nejedna banka, ale často by mělo jít jen o oficiální přesun ředitelství, který v praxi znamená pouze relokaci minima zaměstnanců. Jde tedy o něco úplně jiného než o přesun celých tradingových oddělení. Ta hlavní rozhodnutí týkající se brexitu a jeho dopadu na banky ještě přijdou a Paříž tvrdí, že rozhodující roli v nich budou hrát celkové finanční podmínky. Tedy i to, že německý bankovní sektor nyní obklopuje řada nejasností a obav.
Pobrexitový přesun bankovních operací by se mohl týkat 30 000 až 230 000 lidí. Výsledné číslo závisí na konkrétní dohodě mezi EU a Velkou Británií. Podle Paříže hovoří v její prospěch i celková prestiž jednotlivých kandidátů na nové finanční centrum. Francouzská metropole je totiž z globálního hlediska srovnatelná s Londýnem či New Yorkem. Frankfurt sice nyní nabízí lepší daňové prostředí a flexibilnější trh práce, francouzský prezident Emmanuel Macron ale začal pracovat na změně i v této oblasti.
Arnaud de Bresson, který stojí v čele organizace Paris Europlace, tvrdí, že přesun bank do Frankfurtu, o kterém se nyní tolik hovoří, může skončit jen jako několik nových kanceláří, které budou formálně plnit funkci ředitelství. Nicméně k faktickému přesunu bank do Německa podle něj dojít nemusí. Podobně nedávno hovořil šéf Jamie Dimon: „Tam, kde máte legální sídlo, ještě nemusí sedět vaši zaměstnanci. Ti mohou být v Paříži, Nizozemí, Madridu či v jiné části EU.“
Bresson, jehož organizace se snaží o prosazení Paříže jako nového finančního centra Evropy, tvrdí, že proti zájmům Němců stojí stav jejich bankovního sektoru: „Commerzbank je v delikátní situaci, má problémy na mezinárodním poli. A pak tu jsou Landesbanks, které mají své vlastní těžkosti. Vidíme, že problematický je celý sektor a to by mohlo poškodit i mezinárodní banky.“ Podle Bressona mají také francouzští regulátoři kvůli aktivitám francouzských bank mnohem větší zkušenosti v oblasti tržních aktivit než jejich německý protějšek. Hlavním lákadlem Paříže se ale může nakonec stát to, že jde o příjemnější místo k životu. Má pestrou kulinářskou a kulturní scénu, která se vyrovná Londýnu. Dovede uspokojit bohaté bankéře a má dostatek místa pro jejich kanceláře.