Čínská ekonomika si letos vede velmi dobře a významnou měrou k tomu přispívá trh nemovitostí. Peking podporuje úvěrovou expanzi a letos představují hypotéky asi 38 % všech poskytnutých půjček. Výsledkem stimulačních snah a úvěrové expanze je boom ve stavebnictví. Řím nebyl postaven za jeden den, ale Čína dokáže postavit ekvivalent jednoho Říma za každých šest týdnů. A to vede k opětovným úvahám o realitní bublině v této zemi, píše na stránkách Financial Times Tom Hancock.
Někteří ekonomové a investoři se obávají, že současný realitní boom se projeví dalším růstem cen nemovitostí, který vytváří bublinu a nakonec přejde v bolestivý kolaps. Jeden z vysokých vládních představitelů dokonce nedávno nezvykle otevřeně prohlásil, že čínská ekonomika je v zajetí realitního trhu. Známý nezávislý ekonom Andy Xie se domnívá, že trh udržuje v růstu vláda, která potřebovala, aby ekonomika byla před stranickým kongresem v dobrém stavu. V krátkém období podobná strategie funguje, ale pouze v případě, že lidé věří, že vláda je bude chránit.
Optimisté ovšem tvrdí, že obavy z bubliny jsou přehnané, protože ekonomický fundament ospravedlňuje vysoké investice do bydlení. A vysoký růst cen je podle nich omezen jen na velká města. Čínský realitní trh je každopádně oříškem pro mnoho zahraničních investorů a analytiků. Investor James Chanos hovořil o propadu trhu už v roce 2010, ale vyjma několika mírných korekcí k ničemu takovému nedošlo. Hraje se přitom o hodně, protože čínský trh s bydlením je dnes možná tím nejdůležitějším trhem investičních aktiv na světě. Ovlivňuje totiž nejen čínskou ekonomiku, ale přímo se promítá i do ekonomik zemí jako Austrálie či Brazílie.
Pokud vezmeme do úvahy velikost investic do nemovitostí a přidáme k nim odvětví, jako je výroba cementu, skla a vybavení domácností, dosáhne podíl tohoto segmentu ekonomiky na čínském HDP minimálně 20 %. Přímo je na něj navázáno i zdraví bankovního sektoru, který je nyní velikostí svých celkových aktiv největším na světě. Ning Zhu z Shanghai Advanced Institute of Finance tvrdí, že realitnímu trhu nyní již naprosto dominují investoři, kteří „kupují jen proto, že cena roste“. A mezi lidmi podle něj vládne panika z přesvědčení, že když nenakoupí dnes, nebudou si to moci již nikdy dovolit, protože v budoucnu budou ceny ležet ještě mnohem výše.
Podle průzkumu FT Confidential Research vlastní 32 % čínských domácností alespoň jeden byt, který nikdo nepoužívá. V roce 2013 bylo podle China Household Finance Survey prázdných 22 % bytů ve městech (tedy asi 50 milionů bytů). Diana Choyleva z Enodo Economics zase poukazuje na to, že v posledních letech se úplně oddělila poptávka po nemovitostech a po vybavení domácností, jako jsou ledničky. Podle ní jde o známku toho, že na realitním dominuje investiční poptávka a ne poptávka tažená snahou získat nemovitost k bydlení.
K současnému stavu na trhu realit pravděpodobně významně přispívá i kombinace omezení pro tok kapitálu do zahraničí a monetární stimulace. Ta vede k tomu, že se peníze v Číně přelévají z jednoho aktiva do druhého podle toho, který trh chce vláda právě podpořit a na kterém se naopak snaží zabránit vzniku bubliny.
Následující obrázek porovnává poměr cen nemovitostí k příjmům domácností ve významných čínských a světových městech. Velká čínská města jsou na prvních čtyřech místech žebříčku, poměr cen a příjmů u nich výrazně převyšuje i města, jako je Londýn či Řím a je několikanásobně vyšší než ve městech jako Sydney či Los Angeles:
Zdroj: FT