Zájem zahraničních investorů dále upadá. Ještě v červnu měli nerezidenti ve svých portfoliích korunové státní dluhopisy v hodnotě téměř 727 mld. korun, na konci prosince to byly papíry za necelých 571 mld. Dramatický ústup je vidět i na struktuře trhu. Zatímco do září investoři ze zahraničí skoupili více než polovinu trhu, aktuálně drží jen 36 %.
Zdůvodnit tento ústup z českého bondového trhu lze poměrně jednoduše tak, že nerezidenti ani tak netoužili po českém státním dluhu, jako spíš řešili otázku, kam uložit koruny, které získali v době kurzových intervencí. Jejich primární sázka totiž směřovala na posílení kurzu po exitu z kurzového systému. A v mezičase bylo nutné nově získané (a současně „vytištěné“) koruny uložit na mezibankovním trhu nebo do krátkých cenných papírů. A to se i stalo. Když ovšem MF splatí maturující bondy, nové už zahraniční investoři nekupují. A to vlastně přímo potvrzuje jak klesající zastoupení nerezidentů na trhu, tak i rostoucí výnosy (respektive klesající ceny) na dluhopisovém trhu.
Trh dluhopisů se po krátkém post-exitovém dobrodružství spojeném se zápornými výnosy a extrémními cenami vrací do normálních kolejí. Začíná stále více brát na zřetel vývoj úrokových sazeb i rétoriku centrální banky ohledně budoucího nastavení měnové politiky. Proto se již výnos desetiletého dluhopisu dostává až do blízkosti dvou procent a stejně tak i papíry na krátkém konci začínají konečně více brát v úvahu aktuální vývoj úrokových sazeb.
Z tohoto vývoje lze vyvodit (minimálně) dva závěry. A sice, že záporné výnosy na trhu byly jen krátkodobým výsledkem extrémní přítomnosti zahraničních spekulantů (v dobrém slova smyslu), a současně že státu nejspíše vyjde refinancování letos splatného dluhu dráž. Ostatně výsledky lednových aukcí nových státních bondů tento závěr potvrzují. Navíc ukazují, že výnosy státních dluhopisů rostou, ale také naznačují, že poptávka po těchto papírech není zatím nijak ohromující. A to přitom ještě neskončilo QE v Evropě a ani ČNB zatím neřekla své poslední slovo.