Brazílie má za sebou nejzávažnější volby od konce vojenské junty před více než třiceti lety. Avšak přestože politiku v zemi sužuje řada nedostatků, výsledek voleb závisel na programu hospodářské reformy příští vlády, píše pro Project Syndicate výkonný ředitel Světové banky Otaviano Canuto.
Jedním z nejvážnějších ekonomických problémů Brazílie je anemický růst produktivity, který podkopává růstový potenciál země. Jelikož produkt na zaměstnance od poloviny 90. let stoupal v průměru o pouhých 0,7 % ročně, více než polovina růstu příjmů na hlavu za poslední dvě desetiletí je důsledkem zvyšování podílu ekonomicky aktivních obyvatel. Tento motor růstu příjmů se ale vzhledem k rychlému stárnutí populace brzy zastaví.
Ve slabém růstu produktivity se zčásti odráží nedostatečná otevřenost trhu, která omezuje přístup brazilských firem k zahraničním vstupům a technologiím, a dále překážky brzdící účinnou domácí konkurenci. Průměrnou produktivitu navíc snižuje chatrná logistická infrastruktura, diferencované daňové režimy v rámci jednotlivých států a subvence konkrétních firem, umožňující přežití a udržení zdrojů méně efektivním firmám.
Řešení vyžaduje, aby tvůrci politik soukromý sektor podpořili tím, že budou posilovat zavádění a šíření vyspělých technologií, nikoli nabízet kompenzace za vysoké vnitřní náklady. Kromě toho je třeba zajistit, aby ekonomické prostředí více přálo podnikatelům, mimo jiné reformou komplikovaného a nevyváženého daňového systému.
Také je nutné zvýšit investice do infrastruktury a stejně tak i uskutečnit reformu finančního zprostředkování, aby podmínky financování lépe odpovídaly investičním projektům. Kvalitnímu vzdělávání a formování lidského kapitálu by mohla prospět méně rigidní alokace veřejných prostředků a posílení výměny zkušeností mezi státy a obcemi, z nichž některé dosáhly pokroku díky opatřením, která by se mohla použít i jinde.
Brazílie potřebuje také výrazné fiskální usměrnění. Přestože produktivita a potenciál hospodářského růstu přibývají hlemýždím tempem, reálné (inflačně očištěné) veřejné výdaje strmě stoupají. Z necelých 30 % HDP v roce 1980 veřejné výdaje vyšplhaly na zhruba 40 % v roce 2017, přičemž v letech 2006 až 2017 došlo ke vzestupu o 68 %. Přesto ubývalo veřejných investic (včetně v infrastruktuře), které loni nedosáhly ani 0,7 % HDP.
Jelikož daňové příjmy negativně ovlivnil pokles HDP v letech 2015-2016 a následné křehké makroekonomické zotavení, primární rozpočtová bilance se v poměru k HDP zhoršila o víc než čtyři procentní body. To zapříčinilo vzestup veřejného zadlužení z 54 % HDP v roce 2012 na 74 % v roce 2017.
Ke zkrocení bujícího dluhu Brazílie v roce 2016 schválila ústavní dodatek zavádějící strop veřejných výdajů pro příštích 20 let. Pokud se brazilským orgánům podaří toto pravidlo dodržet, popřípadě spojit výdajové škrty s daňovými příjmy tak, aby zajistily zlepšení primárního salda veřejného sektoru o 0,6 % HDP ročně, trajektorie veřejného dluhu by mohla být do deseti let znovu udržitelná. Klíčem k úspěchu budou samozřejmě chytré škrty ve výdajích.
Světová banka, kde působím jako výkonný ředitel, už určila oblasti, kde lze takové škrty provést: v sociálním zabezpečení, platech ve veřejném sektoru a v dotacích a daňových úlevách. Odlehčením zátěže veřejného rozpočtu by výdajové škrty v těchto oblastech mohly dokonce vytvořit prostor pro jiné, produktivnější typy veřejných výdajů.
Zásadní je, že by takové škrty měly jen minimální dopady na chudší Brazilce. Ostatně co se týče daňové reformy, existují kroky, které by mohly nejen přispět ke zlepšení podnikatelského prostředí, ale také pomoci snížit sociální nerovnosti zakotvené v současném systému.
Na cestě ke zvýšení produktivity a úpravě fiskální rovnováhy musí také brazilští lídři reformovat veřejnou správu. Za současného stavu je poskytování veřejných služeb v široké škále oblastí – mimo jiné ve zdravotnictví, školství, potírání násilí, infrastruktuře, dopravě a logistice a v hospodaření s vodními zdroji – velmi neefektivní.
Příčiny jsou rozmanité. Brazílie trpí přebytkem pravidel, což přispívá k rozpočtové zkostnatělosti, rozdrobeností služeb, chabým plánováním, monitorováním a vyhodnocováním projektů a politik, nedostatkem pozitivní výkonnostní motivace pro zaměstnance veřejného sektoru, přenosem tvorby politik na soudy a byrokracií, která se čím dál víc vyhýbá riziku.
Brazílie tedy musí zlepšit soudržnost politik, od plánování po uskutečňování programů a projektů, a víc se zaměřit na sledování a vyhodnocování výsledků. Schopnost veřejných výdajů víc přispět ke zlepšení sociálně ekonomických výsledků by posílila také lepší koordinace veřejného a soukromého sektoru.
Budoucnost Brazílie závisí na uskutečnění promyšlených, postupných a soudržných hospodářských reforem, které napomohou růstu produktivity a nasměrují zemi k fiskální udržitelnosti. Ať už nadcházející volby vyhraje kdokoli, ponese zodpovědnost za splnění tohoto naléhavého úkolu.
Otaviano Canuto je výkonným ředitelem ve Světové bance.
Copyright: Project Syndicate, 2018.
www.project-syndicate.org