Luigi Zingales z University of Chicago se na blogu této instituce vyjadřuje velmi kriticky k dotacím poskytovaným firemnímu sektoru. „Korporátní dotace jsou hrou se záporným součtem. Podporují kapitalismus vyvolených, poškozují produktivitu a její růst a ničí konkurenci na trhu,“ píše ekonom, kterému bylo k jeho úvaze motivací dění kolem společnosti .
Když ohlásil dvě nová místa, kde bude sídlit jeho vedení, v médiích se okamžitě strhla ostrá diskuse o racionalitě pobídek, které nabídly oba vítězné státy. „Byl to dobrý nápad, že New York nabídl 1,5 miliardy dolarů a Virgina 573 milionů dolarů? V obou případech bude investovat miliardy do infrastruktury, zaměstná více než 25 000 lidí přímo a mnohem více nepřímo. K tomu přinese další miliardy ve formě daňových příjmů. I když nabízené dotace jsou štědré, ve srovnání s těmito částkami se zdají být zanedbatelné,“ tvrdí ekonom. Ale dodává několik podstatných věcí:
Podobné argumenty působí přesvědčivě, ale v jádru jsou mylné a dokonce škodlivé. Když nějaká firma bojuje o zákazníky, musí vyhrávat díky lepším službám a produktům. Je nucena k inovacím a vyšší produktivitě. Ekonomové hovoří o tom, že konkurenční boj není hrou s nulovým součtem, kde zisky jednoho odpovídají ztrátám druhého. Jde o hru, ze které nakonec těží všichni.
Naopak soutěž o dotace je hrou s nulovým součtem, protože nebude v New Yorku vydělávat víc než třeba v New Jersey. Dojde pouze k tomu, že v New Yorku zaplatí méně na daních. Pokud se korporacím povede postavit proti sobě jednotlivé státy a země, nakonec nebudou muset platit žádné daně. Ekonomika díky tomu ale svou produktivitu a efektivitu nezvýší, jen my ostatní budeme muset platit více daní, abychom pokryli jejich výpadek na straně korporátního sektoru.
Boj o dotace také podporuje kapitalismus vyvolených a poškozuje růst produktivity. Nahrává totiž firmám, které mají ty správné vazby na ty správné lidi, namísto toho, aby vítězily ty nejlepší a nejefektivnější. Výzkum ukazuje, že existuje vazba mezi úspěchem nějaké společnosti a tím, zda poskytla dar nějakému významnějšímu politikovi. A firmy se pak v tomto boji o dotace věnují něčemu jinému než snaze o zvýšení vlastní produktivity. Výsledkem je neustálé vyhledávání nějaké renty od státu a hra s nulovým součtem se dokonce mění v hru se součtem záporným.
Podle ekonoma dotace v neposlední řadě škodí i tím, jak narušují konkurenční boj. Na ně totiž většinou dosáhnou velké a mocné firmy, zatímco místní prodejna potravin ne. Dá se dokonce hovořit o efektu „příliš velká na to, aby byla zdaněna“. „Problémem není či New York. Podobně šokující dotaci obdržel před několika měsíci třeba Foxconn od Wisconsinu. Problémem je samotný systém, který předstírá, že pomáhá firmám, ale ve skutečnosti ničí fungující volný trh,“ uzavírá Zingales.
Zdroj: ProMarket, University of Chicago