Zatímco česká vláda hledá v posledních týdnech kde uspořit, v eurozóně se začíná pozvolna mluvit o fiskální expanzi. Vzhledem ke slabým konjunkturálním číslům, jež značí prudké oslabení růstové dynamiky, nejde vlastně o nic až tak překvapivého. Nakonec, dnešní zpřesnění německého HDP za čtvrtý kvartál zřejmě potvrdí, že největší evropská ekonomika se jen těsně vyhnula technické recesi.
Při pohledu na pokrizový vývoj v eurozóně by se však jednalo o zásadní mentální obrat od politiky fiskální přísnosti (austerity), kombinace výdajových škrtů a zvyšování daní. Pozoruhodné přitom je, že dluhová situace nejproblematičtějších zemí eurozóny není ani zdaleka růžovější, než byla v roce 2010, spíše naopak. Zářným příkladem je Itálie, jejíž zadlužení soustavně roste a aktuálně přesahuje 130 % HDP. Přes hranici 100 % HDP se přehoupla rovněž Francie a stejně tak státy jižního křídla jsou na míle vzdálené plnění Maastrichtských kritérií (max. 60% podíl veřejného dluhu k HDP).
Pozornost se tak logicky přesouvá na Německo, které de facto jako jediné z velkých ekonomik disponuje dostatečnou fiskální kapacitou. Německá vláda již pátý rok v řadě dosáhla rozpočtového přebytku, proto se nabízí možnost vyšší investiční aktivity, kterou doporučují i mezinárodní organizace. Ta by mohla alespoň z části kompenzovat politiku Evropské centrální banky, která tiskem super levných peněz podporovala pokrizové oživení, ale nyní by se ráda stáhla a svou měnovou politiku začala normalizovat.
Těžko sice čekat, že by se Německo odhodlalo k masivní fiskální expanzi ve stylu daňových škrtů Donalda Trumpa, nicméně prostor pro to, aby v případě potřeby vláda ekonomiku nakopla, bezpochyby existuje. A to se může zvlášť hodit s ohledem na akutní rizika v podobě brexitu, obchodních válek nebo čínského zpomalení. Nakonec, nebyla by to rozhodně špatná zpráva ani pro českou ekonomiku, pro kterou bude jen dobře, když se německá mašina nezadrhne.
TRHY
CZK a dluhopisy
Koruna během včerejšího obchodování dále slábla a překonala úroveň 25,85 EUR/CZK, kde byla naposledy v prosinci. Nejistoty a rizika přicházející ze zahraničí ji vzhledem k exponovanosti zahraničních investorů nesvědčí a vyčkávání centrální banky rovněž ne. ČNB sice ve své prognóze počítá se stabilitou sazeb, nicméně její citlivostní scénář opět hovoří o vyšších sazbách v případě, že koruna nenabere jasný směr k silnějším úrovním ani ve druhém čtvrtletí roku. Do této doby je však ještě poměrně daleko, a tak se s rychlejší odezvou ČNB - a tedy nepřímou podporou koruny - zatím nejspíše nedá počítat. Spotřebitelské ceny, které byly zveřejněny dnes, vzrostly v lednu rychleji, než předpokládal trh i centrální banka. Meziměsíčně se ceny zvýšily o jedno procento, což v meziročním srovnání posunulo inflaci na 2,5 %. Pro centrální banku je dnes zveřejněné číslo daleko od prognózy, nicméně stále v pásmu tolerance. Prvním testem prognóza ČNB příliš úspěšně neprošla, už v pátek ji čeká test druhý v podobě předběžného odhadu HDP. Pokud i toto číslo bude výrazně nad opatrným odhadem ČNB, mohou se trhy - i s ohledem na slabou korunu - vrátit k již opuštěné myšlence na růst úrokových sazeb. Bližší pohled samozřejmě poskytne i ČNB ve svém dnešním komentáři k aktuální inflaci.
Zahraniční forex
Eurodolar koriguje ztráty posledních seancí a v reakci na návrat rizikového apetitu se posouvá zpět nad 1,13 EUR/USD. Dolaru nesvědčí návrat optimismu, který přinesl vývoj v obchodních jednáních mezi USA a Čínou, když americký prezident Trump naznačil možnost posunu březnového deadlinu. Podpory se nakonec americké měně nedostalo ani od guvernéra Fedu Powella, který ve svém projevu měnovou politiku zcela vynechal.
Ropa
Ropa Brent se včera dočkala stimulu v podobě agresivního omezování produkce, které oznámila Saúdská Arábie. Ta totiž plánuje těžbu dále snižovat, a to až na březnových 9,8 mil. barelů denně, což by představovalo o 500 tis. barelů denně více, než k čemu se zavázala v prosincové dohodě OPEC+. Saúdové tak zjevně nechtějí nechat trh na pochybách, že převis nabídky ropy bude do poloviny tohoto roku zcela eliminován.
Na lehce medvědí notu nicméně zahrály měsíční reporty jak kartelu OPEC, tak americké EIA. Obě organizace totiž snížily odhad růstu spotřeby ropy v tomto roce o 50 tis. barelů denně v reakci na oslabující globální růst. Navíc, americká agentura prudce revidovala očekávaný růst domácí těžby surové ropy, a to ze 400 na 800 tis. barelů denně, což dle našeho názoru poctivěji reflektuje reálné produkční možnosti „břidlicářů“.