Nemyslím si, že „extrémní příjmová nerovnost“ (EPN) sama o sobě je „jedním z nejslabších bodů kapitalismu“. Myslím, že strašáka z ní dělají až další rysy, které k EPN většinou přiřazujeme. Automaticky či podvědomě děláme rovnici EPN = velké peníze = velká moc = nerovnost i institucionální. A myslím, že podstatné části občanů vadí institucionální nerovnost podstatně více, než EPN. Vadí jim, že nařvaný SUV nařvanýho podnikatele z chodníku nikdy neodtáhnou, zatímco Vaše auto by tam nevydrženo ani hodinu. Nebo, že jiný příslušník top 1% klidně přistaví na černo celé patro a SÚ mu ho následně zlegalizuje, zatímco Vám nepovolí ani dřevník. Nebo že jeho kolega v opilosti zabije chodce, odmítne zkoušku a dál vesele pobývá na svobodě a nevezmou mu ani řidičák. Nebo, že jeho zjevně blbý dítě kouzlem získá titul a šéfuje třeba investicím na MÚ atd. Ano, často tyto rysy EPN doprovázejí, ale ne nezbytně. EPN je jako mráz. Často je nepříjemnej, ale když se oblečete, svítí slunce a sníh křupe pod botama, tak může být i fajn. Nerovnost institucionální je ovšem jako studenej ostrej vítr, co navíc žene bodající ledové vločky do obličeje. Rázem je pocitová teplota o 10 stupňů dole a Vaše nálada tomu odpovídá… Proto je ošidné srovnávat USA a Čínu. V Americe (většinou) instituce fungují. I Bottom 50 se vcelku může spolehnout na nestrannost policie, soudů či místních úřadů, mají pocit značné osobní svobody i sociální mobility. V Číně je to skoro naopak. Shrnuto - EPN je dle mého vcelku snesitelná ve spravedlivém a meritorním prostředí. Boj za takovéto prostředí a takovýto přístup shledávám užitečnějším, než lamentování nad procenty, která se už stala klackem v rukou levičáků.
kajetam

Dobrý den, s velkou částí toho, co jste napsal, bych souhlasil. Je to také o oné rovnici, ale zařadil bych do ní i (ne)rovnost příležitostí. A tady bych problém na základě dostupných informací viděl, i když přímé zkušenosti z USA současnosti nemám. Hezký den, JS
jirka002
