Zatímco minulý rok se nesl ve znamení stagnace globálního zadlužení, včera zveřejněná data washingtonského Institutu pro mezinárodní finance (IIF) potvrzují návrat růstového trendu. Jen za první čtvrtletí roku 2019 totiž vzrostl globální dluh o tři biliony dolarů celkem na 247 bilionů dolarů, což představuje téměř 320 procent světového hrubého domácího produktu.
V případě distribuce globálního dluhu panují i nadále znatelné rozdíly mezi rozvíjejícími se ekonomikami a těmi rozvinutými. Agregátní dluh rozvojových zemí je sice nižší (216 vs. 380 procent HDP), nicméně od finanční krize se zvýšil o více než polovinu a aktuálně se nachází na historickém maximu. Lví podíl na tom má rostoucí zadlužení soukromého sektoru a speciálně nefinančních korporací, jež je dokonce vyšší, než je tomu v případě rozvinutých ekonomik. Jak zásadním problémem pro finanční stabilitu může rychlý růst korporátního dluhu být, ilustruje současný vývoj v Turecku, které se navíc provinilo prvotním ekonomickým hříchem – svůj růst financovalo prostřednictvím extrémně rizikového krátkodobého zahraničního dluhu, navíc částečně denominovaného v cizí měně.
Struktura zadlužení rozvinutých zemí je naproti tomu výrazněji vychýlena na stranu vládního dluhu. Ten narostl zejména v pokrizovém období, kdy vlády absorbovaly často monstrózní ztráty finančního sektoru, aby jej udržely při životě. Již od konce roku 2016 však poměr vládního dluhu k HDP mírně klesá až na současných 110 % HDP, přičemž například v Německu je nyní na úrovni 60 % HDP. Vzhledem k postupném vyčerpání nástrojů konvenční měnové politiky v eurozóně se tak pozornost přesouvá právě na dostupnou fiskální kapacitu. A ta je minimálně v případě největší evropské ekonomiky dostatečná k tomu, aby povzbudila nejen domácí, ale i evropské hospodářství.
Ať již to bude v důsledku rozvolněné fiskální politiky na straně vyspělých ekonomik nebo pokračující úvěrové expanze rozvíjejících se trhů v reakci na nižší globální úrokové sazby, jedno se zdá zřejmé. Globální zadlužení dále poroste, a to se všemi průvodními jevy a riziky, které s sebou tento proces přináší.
TRHY
CZK a dluhopisy
Koruna se včera obchodovala s minimálními pohyby opět v blízkosti hranice 25,60 EUR/CZK. Žádný významný impuls z domácího prostředí tentokrát nepřišel a česká měna nereagovala ani na lepší výsledky běžného účtu platební bilance, který oproti očekávání skončil zhruba 11 mld. přebytkem. Pomalu se blíží týden mlčení centrálních bankéřů, a tak jediné, co by ji mohlo z prázdninové letargie vytrhnout, jsou případné komentáře z ČNB. Nečeká se, že by na svém srpnovém zasedání centrální banka změnila úrokové sazby, což naznačují i čerstvé komentáře člena bankovní rady Michla, který volá po jejich stabilitě. Trhy nicméně dál kalkulují se snižováním úrokových sazeb už na horizontu jednoho roku.
Zahraniční forex
Volatilita eurodolaru zůstává mizivá a nic na tom nezměnila smíšená data za newyorskou podnikatelskou náladu.
Dnes odpoledne přijdou na řadu tvrdá data za americké maloobchodní tržby a průmysl za měsíc červen, které pomohou zpřesnit odhad růst americké ekonomiky za druhé čtvrtletí.
Ropa
Ropa Brent se drží těsně nad hranicí 66 dolarů za barel. Bezprostřední napětí s ohledem na tropickou bouři Barry v Mexickém zálivu postupně opadá, nicméně i tak je stále mimo provoz asi 70 % místních produkčních kapacit (1,3 mil. barelů denně).
Dnes budou trhy napjatě sledovat zejména předběžná čísla k zásobám ve Spojených státech z dílny API, předskokana zítřejších oficiálních čísel od EIA.