V mnoha ekonomikách roste popularita „atypických pracovních poměrů“. Stále více lidí totiž využívá volné pracovní úvazky, pracuje sama na sebe, vydělává díky sdíleným službám. Ekonom Nikhil Datta na stránkách VoxEU prezentuje výsledky své studie zaměřené na to, co skutečně preferujeme ohledně nastavení našeho pracovního poměru a mzdy. Na datech z USA a Velké Británie konkrétně zkoumá, má-li pro nás větší cenu flexibilita, kterou sebou nesou atypické modely, nebo zda preferujeme to, co sebou nese tradiční úvazek. Dochází k závěru, že „zaměstnanci jsou ochotni dostávat nižší mzdu, aby získali větší jistotu, že si udrží své zaměstnání a získají k tomu některé další výhody“.
Předchozí studie ukazují, že ve Velké Británii i v USA počet alternativních přístupů k pracovnímu poměru znatelně roste. Ve Velké Británii pak informace ukazují, že lidé, kteří je využívají, mají v průměru nižší příjmy a nemohou například využívat nemocenskou či placenou dovolenou. Mají ovšem mnohem větší flexibilitu, autonomii a proti svým příjmům si mohou započítávat daňově uznatelné náklady.
Datta poukazuje na to, že růst popularity alternativních modelů zaměstnání může být tažen touhou lidí po větší flexibilitě, ale také změnou preferencí firemního sektoru. K tomu dojde v případě, že společnosti již nemají takový zájem o tradiční zaměstnání a ony samy tlačí na změnu. V USA podle předchozích informací volí alternativy často lidé, kteří jsou dlouhodoběji nezaměstnaní. Datta k tomu dodává, že ve Velké Británii je významným faktorem regulace trhu práce. Jeho studie pak ukazuje následující:
„Zaměstnanci v USA a ve Velké Británii mnohem více preferují tradiční vztah zaměstnance a zaměstnavatele. Jsou ochotni vzdát se asi 50 % své mzdy za dlouhodobý smluvní poměr a přibližně 35 % za roční kontrakt, to vše ve srovnání s měsíční smlouvou.“ Ve Velké Británii jsou pak lidé ochotni vzdát se asi 35 % hodinové mzdy za to, že dostanou placenou nemocenskou a dovolenou. Ve Spojených státech je toto číslo o něco nižší (27 %).
Ukazuje se tedy, že většina lidí stále preferuje tradiční formy zaměstnání. Datta tak tvrdí, že růst počtu atypických forem zaměstnání není dán měnícími se preferencemi lidí, ale měnící se povahou práce, která má ale vážné negativní důsledky na náš blahobyt. A ukazuje se, že je správné snažit se regulačními zásahy přibližovat atypické kontrakty tradičním modelům.
Zdroj: VoxEU