Společnosti se usilovně snaží udržet si některé klíčové zaměstnance a zabránit tomu, aby přešli ke konkurenci. Nabízejí jim atraktivní odměny a zároveň se snaží právními postupy omezit pravděpodobnost takového kroku. Domnívají se totiž, že by je vážně poškodila ztráta talentu, znalostí a dovedností, které tito zaměstnanci mají, a že by je dvojnásob poškodilo, pokud by tento talent začal pracovat pro konkurenční firmu. Stefan Wagner a Martin Goossen na stránkách Harvard Business Review ale uvedený pohled na věc zpochybňují.
Wagner a Goossen představují výsledky své nové studie, podle které může být odchod klíčových zaměstnanců k jiné společnosti prospěšný. Tito lidé totiž mohou v praxi fungovat jako „mosty“, které znamenají základ pro spolupráci. Ta podle studie vytváří hodnotu pro obě firmy, ale významnou překážkou bývají jednání o spolupráci. Obě strany mají totiž nedokonalé informace o tom, jaké technologie druhá strana má, jaké jsou její cíle či očekávání. Není tak výjimkou, že jednání zkrachují, což sebou nese náklady ve formě nevyužitých příležitostí a zdrojů.
Tento problém podle studie může řešit právě existence lidí, kteří mají zkušenosti z obou společností a tím napomáhají k hladkému průběhu jednání o partnerství. Ekonomové k tomu dodávají, že podle jejich výzkumu je pak spolupráce produktivnější, co se týče množství nových patentů. Výzkum se konkrétně zaměřoval na farmaceutické společnosti. U nich totiž někdy dochází ke spolupráci na výzkumu a vývoji i u společností, které si jinak konkurují. Vznikají partnerství s cílem snížit tíhu financování těchto aktivit a příkladem může být spolupráce společností a GSK na léku Bintrafusp alfa.
Studie byla založena na rozhovorech s členy vedení farmaceutických firem z USA, Velké Británie, Německa a Francie a na datech týkajících se strategických aliancí. Ukázalo se, že vědci poměrně často přechází z jedné společnosti v odvětví do druhé, někdy se tak dokonce stává v celých týmech. V průměru pak roste pravděpodobnost vzniku aliance o 33 % v případě, že mezi oběma společnostmi došlo během posledních pěti let k přechodu nějakého vědce. Existence těchto „mobilních vědců“ pak zvyšuje i efektivitu aliancí, což se odráží ve zmíněném vyšším množství patentů. K tomu roste i pravděpodobnost spolupráce v budoucnu.
Jeden vysoce postavený manažer k této situaci uvedl: Pokud od vás odejde zaměstnanec, který vytvořil dvacet patentů, s sebou si je nevezme. Naopak, jeho znalosti zvyšují šance na to, že v budoucnu najdete partnera pro alianci.“ Jinak řečeno, ti, kteří odejdou, mohou znamenat nové zdroje hodnoty. Jiný manažer k tomu dodal, že mobilní zaměstnanci „ulehčují a urychlují jednání a zvyšují stabilitu aliancí, protože slaďují očekávání obou stran“.
„Ztráta šikovných zaměstnanců není určitě důvod k radosti, ale smysluplným postojem není ani smutek... Naše závěry se netýkají jen aliancí v oblasti výzkumu a vývoje, ale i dalších, kde spolupracují různé organizace včetně outsourcingu či joint ventures, fúzí a akvizic,“ uzavírají autoři studie.
Zdroj: HBR