Vysedět americká cla? Aneb proč by Čína na americká cla měla reagovat, když je druhou největší ekonomikou světa a do Spojených států míří jenom pětina jejího exportu, domnívají se někteří ekonomové. V Česku řešíme jiné věci: stále sucho a znovu učitelské platy. Pokud podle společnosti Glassdoor obecně platí, že čím je spokojenější zákazník, tím spokojenější zaměstnanci firem, mohlo by to platit i o vzdělávacícm systému? Čím spokojenější pedagogové, tím spokojenější děti?
Na hotovost stále není čas: Stratégové banky UBS tvrdí, že stále nenastal čas, kdy by se investoři měli stahovat z akcií a mířit směrem k hotovosti. Banka sice uznává, že se pohybujeme v nejisté době, ale investoři by se stále měli držet své „dlouhodobé strategie“. UBS zmiňuje také vhodné „defenzivní strategie“, mezi které řadí nákup zlata či dividendových akcií. CNBC připomíná, že současná vysoká nejistota na trzích a v ekonomice je způsobena zejména obchodními spory mezi USA a Čínou, které doléhají na celé globální hospodářství. UBS tvrdí, že dividendové akcie si obvykle vedou dobře v prostředí nízkých sazeb, a to samé platí o zlatu, kterému navíc prospívá, pokud oslabuje dolar.
Čína obchodní válku vysedí: Současná čínská strategie ohledně obchodních válek s USA se dá shrnout slovem „vydržet“. Pro CNBC to uvedl ekonom Yi Xiong. Hlavním cílem této země je totiž posílit odolnost domácího hospodářství s tím, že nově zaváděná americká cla budou brána jako prostý fakt.
CNBC k tomu podotýká, že i někteří další ekonomové hovoří o tom, že nejlepší strategií je pro Čínu spoléhat se na sílu domácí ekonomiky, možnou stimulaci a postup k dlouhodobým cílům. Chung Man Wing ze společnosti Value Partners k tomu dodal, že čínská vláda se snaží o restrukturalizaci korporátního sektoru. Vnější obchod pak podle něj tvoří jen „velmi malou část čínského hospodářství“. Většina z něj také nesouvisí s USA, takže „Čína si může dovolit vyčkávat“. píše, že 80% čínských exportů jde do jiných zemí než do Spojených států.
Jeden čínský vlak za druhým: South China Morning Post píše tento týden o tom, že čínská města a provincie kvůli vládním dotacím posílají do Evropy stále více vlaků. Jenže na nich jsou pouze prázdné kontejnery a cílem je získat dotace související s plánem Nové hedvábné stezky. South China Morning Post v následujícím grafu ukazuje vývoj počtu vlaků mířících z Číny do Evropy od roku 2011:
Není kam snižovat sazby: Známý ekonom Larry Summers se před několika dny na Twitteru vyjadřoval k možnosti recese v americké ekonomice a případné reakce centrální banky. V následujícím grafu ukazuje, jak Fed postupoval během předchozích recesí – nakolik klesly sazby nominální, sazby reálné a nakolik se sazby dostaly pod úroveň sazeb neutrálních.
Poslední dva sloupce grafu ukazují dva scénáře poklesu sazeb během další recese. První z nich odpovídá poklesu sazeb na nejnižší zaznamenanou úroveň v USA, druhý na nejnižší úroveň ve světě. Summers tak poukazuje na současný mnohem nižší prostor pro tradiční monetární stimulaci ve srovnání s tím, jak moc klesly sazby v minulosti.
Spokojený zákazník, (ne)spokojený zaměstnanec: The Economist poukazuje na nový výzkum společnosti Glassdoor, podle kterého obecně platí, že čím je spokojenější zákazník, tím jsou spokojenější zaměstnanci firem. Platí to ve většině odvětví a vztah je nejsilnější tam, kde probíhá mezi oběma skupinami intenzivní interakce. Tedy včetně restaurací – viz první z následujících grafů. Existují ale výjimky a podle druhého grafu jím jsou zejména informační technologie. Zde je vztah naopak znatelně negativní – viz graf druhý. Přerušovanou čarou jsou v obou obrázcích vyznačeny vztahy v celé ekonomice.
ČR stále s nejnižší nezaměstnaností: Eurostat tento týden přináší přehled červencové nezaměstnanosti v jednotlivých evropských zemích a její vývoj v celé eurozóně a EU. Z druhého grafu je zřejmé, že nejnižší je nezaměstnanost stále u nás doma a drží se na mimořádně nízké úrovni 2,1 %. Za námi je v žebříčku Německo s 3 % mírou nezaměstnanosti. Situace je stále nejhorší v Řecku, kde se nezaměstnanost pohybuje nad 17 %, ve Španělsku se pohybuje mírně pod 14 %:
Eurostat se také věnuje počtu vědců v jednotlivých evropských zemích a dochází k závěru, že v sedmi z nich se nachází více než 70 % jejich celkového počtu. Konkrétní podíly v těchto evropských vědeckých velmocích ukazuje následující mapa:
… a u nás doma
ANO zastavuje pád, sucha přetrvávají: Seznam.cz informuje o tom, že „ANO zastavilo dvouměsíční pád, Piráti dál stoupají. ČSSD se propadá“. Ukazuje na to volební model společnosti Median, průzkum probíhal v období od 27. července do 26. srpna osobním dotazováním v domácnostech v kombinaci s online dotazováním. Celkem se ho zúčastnilo 1081 respondentů.
Server seznam.cz píše i o tom, že „i když zapršelo, sucho výrazněji neustupuje“. Půdní sucho momentálně panuje na více než dvou pětinách území a silně podnormální jsou i stavy podzemních vod. Ve srovnání s loňskem jsou však hladiny v mělkých vrtech přece jen o něco vyšší. Plyne to z informací Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Daně nechceme, učitelé mají těžký život: Ihned.cz píše o tom, že „po bankách odmítají nové daně i pojišťovny. Peníze chtějí dát radši do fondu na silnice nebo školy“. Pojišťovny konkrétně „kritizují plán vlády premiéra Andreje Babiše zdanit část rezervy pro krytí pojistných událostí. Nyní šéfové dvou velkých pojišťoven nabízejí vládě alternativu: místo zdanění nabízejí přispívat do vznikajícího státního fondu, který má přinést desítky miliard korun do výstavby silnic, škol a nemocnic“.
Ihned.cz píše i o těžkém životě učitelů v naší zemi. Cituje Antonína L. z Prahy: „Peďák pro mě byla jasná volba. Chtěl jsem doopravdy učit. Dělat něco užitečného nejen pro sebe, ale i pro lidi. Ve čtvrťáku jsem ale školu opustil. Nedokázal jsem ji skloubit s osobním životem. Zásadní roli hrály finance." Nyní se Antonín L. sedm let živí jako fotograf a „dovednosti nabyté na pedagogické fakultě uplatňuje při fotografických workshopech“. Podobných příběhů jsou podle ihned.cz tisíce a „odchody učitelů řešil i ředitel waldorfské školy v Praze Ivan Smolka“. Ten pro ihned.cz řekl: „Dokud byli mladí, mohli si to dovolit. Jenže jak si postupně zakládali rodiny a potřebovali je uživit, říkali mi: Hele, my bychom tu hrozně rádi zůstali, ale to nemůžeme přežít.“