Mario Draghi se v čele Evropské centrální banky určitě nenudil a podle známého investora Gavyna Daviese „jeho osobní intervence dostala pod kontrolu eurokrizi“. Poté byl opakovaně nucen podniknout kroky proti hrozbě deflace. Draghi v ECB provedl „inteligentní reformu“ a Christine Lagardeová od něj přebere řadu nástrojů, které byly před několika lety „nemyslitelné“. Ve vedení ECB se ale podle investorů množí jestřábi, kteří pochybují o nutnosti další záchranné akce a také o efektivitě nekonvenčního monetárního uvolňování.
Ve svém projevu z osmnáctého června Draghi tvrdil, že ECB má stále dost „munice“. Může prý sazby snížit ještě více do záporných hodnot, navíc může využívat takzvanou forward guidance a provádět vyšší nákupy aktiv. K tomu dodal, že inflační cíl ECB by měl být vnímán jako symetrický. Takže po obdobích, kdy jej inflace podstřeluje, by mělo nastat období přestřelování. V neposlední řadě pak Draghi požadoval, aby EU vytvořila fiskální rámec, který by umožňoval stimulaci během období recese.
Davies poukazuje na to, že ECB od té doby intenzivněji zvažuje některé Draghiho návrhy a také „nedošlo k žádnému podstatnému zlepšení ekonomického výhledu či inflace držící se pod cílem“. Přišel ale také významný „protiútok“ ze strany jestřábů a zejména od Jense Weidmanna z Bundesbanky, který byl také jedním z kandidátů na nového šéfa ECB. Podle něj není třeba ohledně současného ekonomického vývoje panikařit. A navíc se domnívá, že inflace pohybující se mezi nulou a 2 % je v souladu se současným mandátem ECB.
Weidmann nicméně podle svých slov podporuje další snižování sazeb, protože ty se ještě nedostaly na úroveň, kdy by působily kontraproduktivně. Tedy úroveň, kdy by poškozovaly finanční zdraví bank a tvorbu úvěrů. Šéf Bundesbanky pak souhlasí s Draghim v tom, že v případě vážné recese je potřeba fiskální stimulace. Vehementně ovšem protestuje proti „monetizaci“ veřejných dluhů, což podle Daviese znamená, že nechce další kolo nákupů vládních dluhopisů. Weidmann se také domnívá, že významná rozhodnutí týkající se monetární politiky by měla počkat do doby, až bude Lagardeová nějakou dobu ve funkci.
Davies tvrdí, že Weidmann v minulosti hovořil jako jestřáb, ale na zasedáních vedení ECB podporoval hrdličky. Jenže „nyní již není kandidátem na šéfa banky a tudíž nemá potřebu chovat se podle konsenzu“. Takže jeho odpor může být v budoucnu tvrdší. Davies se proto domnívá, že ECB tento týden nemusí oznámit „balíček v rozsahu, který trhy očekávaly po Draghiho červnovém projevu“. Depozitní sazby mohou klesnout jen mírně, program nákupu aktiv může dosáhnout 20 miliard eur měsíčně po dobu 6 – 9 měsíců.
Lagardeová si je podle Daviese jednoznačně vědoma, že pokud přijde recese, bude mít hodně těžkou práci. ECB může mít totiž „naleštěné zbraně“, o jejich skutečné efektivitě ale panují pochyby a jejich vedlejší efekty se stávají překážkou jejich užití. „ECB krátce řečeno začíná připomínat Bank of Japan,“ uzavírá investor.
Zdroj: Financial Times