O investování na základě toho, čemu můžeme souhrnně říkat udržitelnost, jsem tu již před časem několikrát psal. Poukazoval jsem mimo jiné na to, že investice prováděné s ohledem na takzvané ESG skóre si nevedou nijak zle. Nyní se tomuto tématu věnuje CNBC s tím, že přírodní pohromy a katastrofy motivují investory stále více k tomu, aby dávali peníze do fondů, které mají svou strategii zaměřenou právě na udržitelnost. Pouvažujme trochu nad tím, co se děje a jak to může skončit.
CNBC konkrétně uvádí, že minulý rok dali investoři do fondů zaměřených na firmy s vysokým ESG skóre (tj. s vysokým standardem v oblasti vlivu na životní prostředí, oblasti správy firmy a jejího dopadu na společnost) více než 20 miliard dolarů. Tedy téměř čtyřnásobek předchozího, tehdy také rekordního roku. pak předpovídá, že v následujících dvou desetiletích bude v takových fondech asi 20 bilionů dolarů. Tahounem tohoto trendu bude prý zejména mladá generace, která chce, aby její peníze byly zhodnocovány ve firmách, které berou udržitelnost na velkou váhu.
Hester Peirce z amerického regulátora akciového trhu SEC k tomu ovšem uvedl, že letošní rok by mohl být rokem pomýlené alokace zdrojů. Tedy, že se investoři budou dál hrnout popsaným směrem, ovšem s tím, že vodítkem jim bude jen nálepka záchrany klimatu, ale ne reálný stav a chování daných fondů a firem. Peirce dokonce tvrdí, že tento trend může ochranu životního prostředí a klimatu poškodit, protože bude znamenat i určitá omezení toku kapitálu, který tak nemusí podporovat technologie, které by k oné ochraně nakonec posloužily.
Najít tu správnou cestu
Při mém pohledu na zmíněný vývoj vycházím z toho, že jsme Zemi (tj., nejen klima) v mnoha ohledech již značně poškodili a naše chování k ní bychom měli měnit. To, že na akciovém trhu je problému věnována rychle rostoucí pozornost, je tak v principu bezesporu pozitivní. Jde „jen“ o to, aby tento posun nakonec neskončil jako (další) módní trend bez valné podstaty. Nebo dokonce jako něco, co v konečném důsledku uškodí (což naznačuje i pan Peirce).
Investice na základě ESG skóre se možná mohou měnit v systém, kdy se firmy budou snažit získat další „audit“ a razítko s co nejlepším hodnocením, protože pak budou zahrnuty do nějaké skupiny, indexu, který „táhne“. I to může mít své pozitivní efekty, ale můžeme se zamýšlet nad tím, nakolik lze věci jako je vztah k životnímu prostředí, či společnosti nějak razítkovat, vtěsnat do nějakých univerzálních měřítek a parametrů.
Nejde ale samotná maximalizace hodnoty firmy ruku v ruce s ohleduplností ve všech směrech? Nehovoříme tu v jádru věci o ničem jiném, než o další verzi nalézání rovnováhy jako cesty k maximalizaci dlouhodobé hodnoty? Já sám věřím, že firma aspirující na dlouhověkost a skutečnou tvorbu hodnoty bude přirozeně a automaticky brát ohled na to, jaký dopad má na vše kolem sebe (příklady někdy příště). Zmíněná dosavadní úspěšnost ESG investic by pak nebyla žádnou anomálií, ale přirozeným stavem.
Kompetiční symbióza samozřejmostí, diskont za parazitování
Pokud bychom použili přírodopisnou terminologii, měli bychom se podle mne v rámci maximalizace hodnot firem (ne jí navzdory) posouvat od parazitizmu k symbióze. Dočetl jsem se, že symbióza má několik druhů – může být výhodná pro všechny, nebo pro jednoho může být výhodná, pro druhého neutrální. A pak prý biologové hovoří o symbióze kompetiční, což už nám zní hodně povědomě, ekonomicky. Podle Wiki jde o „vztah mezi dvěma druhy, které vynakládají velké úsilí, aby proti sobě konkurenčně uspěly. Příkladem může být nekonečný „závod ve zbrojení“ mezi rostlinami a býložravci. Tento souboj vysvětluje tzv. efekt červené královny“.
Tato definice mě potěšila, protože o dobře fungujícím systému volného trhu podle mne můžeme uvažovat jako o fotbalovém zápase s velmi dobře nastavenými a přísně dodržovanými formálními pravidly a etikou. Jde o jakousi spolupráci konkurencí, což je v mém porozumění přesně ona kompetiční symbióza (i ta červená královna je z pohledu ekonoma zajímavá, ale o té možná někdy příště).
Takže z mého pohledu bychom vlastně mohli/měli spět do stavu, kdy ESG žádnou výhodou nebude. Protože na trhu nebudou akcie získávat bonus za to, že daná firma se snaží o symbiózu (ať už má nějaký oficiální štempl udržitelnosti, nebo ne). Taková snaha totiž bude samozřejmostí. Ale budou možná akcie, které ponesou diskont za parazitismus. A na cestě k tomuto stavu možná projdeme několika „pomýlenými“ lety, kdy budeme zaměňovat dojmy za pojmy, jak naznačuje Peirce.