Jako na zavolanou byla včera zveřejněna studie, která se zabývá budoucností uhelných elektráren v jihovýchodní Asii. Na zavolanou proto, že včera jsme se tu věnovali nově zveřejněným odhadům z dílny VW, které porovnávají emisní atraktivitu elektromobilu této firmy a tradičního Golfu s naftovým motorem. Toto porovnání do značné míry závisí na tom, na co elektromobil v dané zemi skutečně jede – zda zejména na uhlí, či třeba solární energii. A tímto směrem se budeme ubírat i dnes.
Richard Clark, Noah Zuckerb a Johannes Urpelainenc ve zmíněné studii ukazují následující skupinu grafů. Obsahují základní scénář předpokládaného vývoje uhelných kapacit v popsaných asijských zemích. V některých z nich by měly tyto kapacity výrazně růst, někde stagnovat a pak klesat, a celkově tak vzniká profil zobrazený v prvním grafu: Zhruba do roku 2030 by měla kapacita uhelných elektráren v jihovýchodní Asii vzrůst zhruba dvojnásobně. Tato uhelná renesance by měla úplně končit někdy do roku 2060 - tehdy by měly kapacity klesnout na původní úroveň.
Zdroj: The Future of Coal-Fired Power Generation in Southeast Asia
Nejdůležitější bude vývoj ve Vietnamu a v Indonésii. Obě země by podle grafů měly v následujících letech do uhlí znatelně investovat a Vietnam si vysokou úroveň kapacit udrží poměrně dlouho. Autoři studie dodávají, že při zachování současných trendů tento region může vážně brzdit globální snahy o snížení emisí. Jak jsem psal v úvodu, já chci hlavně poukázat na to, kde elektromobilita dává větší a kde menší smysl.
Nejen v Asii ale i na celosvětové úrovni se bude emisní chleba lámat v jiných zemích. Následující graf od EIA jsem tu již ukazoval – obsahuje historický a projektovaný objem výroby elektrické energie podle zdrojů v Číně. Do roku 2040 by uhlí mělo ztrácet podíl, ale to zejména díky růstu kapacit jiných. V absolutní hodnotě je jeho podíl mnohem stabilnější a stále bude tvořit téměř polovinu celku:
Poslední dnešní obrázek ukazuje očekávaný vývoj v Indii (celková spotřeba primárních energií podle vládní strategie). Poslední dva sloupce ukazují scénáře pro rok 2044 - pokračování dosavadního trendu a „ambiciózní“ scénář. Uhlí se v obou pohybuje velmi zhruba na polovině (a to celkové spotřeby primárních energií).
IEA očekává, že Indie se v následujících deseti letech stane druhým největším spotřebitelem uhlí na světě (za Čínou). Podle Světové zdravotnické organizace přitom mezi dvacítku nejznečištěnějších měst na světě patří 14 z této země. Takže zase čistě z tohoto pohledu by tak Indie a její města potřebovala elektromobily jako sůl.