Nedávné rozhodnutí Saúdské Arábie rozjet naplno produkci ropy představuje dramatický posun v jejím uvažování o trzích s energiemi a její vlastní závislosti na ropných příjmech. Pryč jsou dny, kdy byly saúdské ropné zásoby obezřetně spravovány s ohledem na budoucí generace. Tím, že už nezachovává konkrétní rozpětí cen ropy ani si nedrží záložní výrobní kapacity, vystupuje království ze své dlouhotrvající role vyvažujícího kyvadla na trhu.
Změna odráží názor korunního prince Muhammada bin Salmána, že před Saúdskou Arábií je poměrně krátké období, kdy má příležitost své rozsáhlé zásoby roby zpeněžit. Pustil se do uskutečňování politiky zabírání tržního podílu namísto snahy určovat cenu, čímž opět prolamuje dlouhotrvající politiku, o níž má za to, že už není prospěšná.
Pokud bin Salmán u této strategie setrvá, mohl by podstatně pohnout vývojem globálních energetických trhů. Saúdská politika zachováním stlačených cen nejenže z trhu vypudí nákladnější formy produkce ropy, ale také způsobí, že pro obnovitelnou energii bude těžší konkurovat fosilním palivům – přinejmenším v krátkodobém výhledu.
Tato nová strategie vyšla najevo v sobotu 7. března, když se Saúdská Arábie rozhodla srazit svou oficiální prodejní cenu a zvýšit produkci nad deset milionů barelů denně; v dubnu se výstup patrně přiblíží 11 milionům oproti 9,7 milionu v posledních měsících. Když se následující pondělí opět otevřely trhy, ceny ropy utrpěly největší jednodenní pokles od roku 1991.
Oficiálně byla saúdská aktivita odpovědí na odmítnutí Ruska souhlasit s dobrovolnými škrty produkce ropy na schůzce OPEC+ dne 6. března. Rusové a Saúdové od roku 2016 koordinovali svou produkci, aby drželi zvýšené ceny kolem 50-60 dolarů za barel. V čistém důsledku však tato spolupráce pomohla americkému odvětví těžby ropy z břidlic zvyšovat vlastní produkci a odbyt, čímž podchytávalo většinu přibývající světové poptávky. Jelikož Saúdy od roku 2016 trápily klesající vývozy, doufali pravděpodobně, že v době, kdy globální poptávka v důsledku šíření koronaviru slábne, podepře snížení výstupu ceny.
Proč ta změna přístupu? Komentátoři předložili různá vysvětlení, včetně náznaků, že by Saúdská Arábie mohla konspirovat s Ruskem s cílem rozložit americký břidlicový průmysl. Takové spolčení je velmi nepravděpodobné. Není mnoho důvěry mezi bin Salmánem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který nezapomněl, že saúdskoarabské machinace na trhu s ropou v 80. letech mohly mít určitý podíl na zhroucení Sovětského svazu. Saúdská Arábie už se navíc neúspěšně pokusila s břidlicovým průmyslem utkat v letech 2014-2016, kdy zle podcenila technickou zdatnost amerických břidlicářů a jejich schopnost zachovat provoz za nízkých cen.
Spíš než že by usiloval o krátkodobou taktickou výhru, se bin Salmán možná soustředí na několik cílů dlouhodobějšího vývoje. Ví, že na vytěžení maximální hodnoty z ropy má omezený čas, snad jen pár desítek let, protože změna klimatu vyvolala pohyb k dekarbonizaci a obnovitelné energetice. Saúdská Arábie má využitelné zásoby postačující jistě na víc než 50 let; většina z nich se stane nedobytným aktivem, nebudou-li rychleji zužitkovány.
Přestože se království bude při uskutečňování svých nových, ambiciózních těžebních cílů potýkat s vážnými technickými a finančními těžkostmi, zásadnějším zjištěním je, že už neplatí stará pravidla. A za nového uspořádání by Saúdové také mohli začít provozovat státní ropný gigant Saudi Aramco spíš jako zisk maximalizující mezinárodní společnost, která co nejvíc těží, než jako globální centrální banku ropného trhu.
Pro to, aby se království vydalo touto cestou, existují silné argumenty. V prvé řadě se saúdská ropa těží a přepravuje levněji než jiné zásoby. Je také „čistější“ než surovina z kanadských ropných písků a ve srovnání s ruskou ropou uvolňuje méně metanu. Saudi Aramco je navíc jednou z technologicky nejvyspělejších a technicky nejzdatnějších ropných společností na světě. Jinými slovy, saúdská ropa má oproti konkurenci řadu komparativních výhod, a proto se dokonale hodí k tomu, aby měla během globálního přechodu k čisté energetice zvýhodněné postavení.
Království navíc zamýšlenou změnu své strategie dávalo najevo už několik měsíců. V prosinci 2019 přistoupilo k počáteční veřejné nabídce 1,5 % Saudi Aramco, což představuje způsob jak předem zpeněžit hodnotu ropných zásob a zároveň signalizovat příklon k maximalizaci zisku. Po mnoha letech sporů také Saúdové dosáhli dohody s Kuvajtem ohledně těžby ropy v neutrální zóně, což umožní zvýšení produkce až o 500 000 barelů denně. Konečně Saúdská Arábie nedávno ohlásila plány na otvírku obrovského nekonvenčního plynového pole Džáfurá, které jí umožní uvolnit ještě víc ropy na vývoz.
Změna politiky království by měla přimět k přemýšlení americké politiky, kteří se pyšní tím, že Spojené státy díky břidlicím dosáhly energetické nezávislosti. V totální válce o podíl na trhu bude pro americké, kanadské, ruské a další producenty ropy těžké konkurovat Perskému zálivu, vzhledem k jeho nižším nákladům a dalším konkurenčním výhodám.
Otázkou samozřejmě je, jak dlouho dokáže Saúdská Arábie tuto strategii uskutečňovat, než v prostředí s nízkými cenami vyschne tamní pokladna. Hrubý propočet naznačuje, že může vydržet dva roky.
Bin Salmán možná hazardně sází na to, že dokáže vydržet déle než konkurence. Vzhledem ke strukturálním rysům trhu s ropou a nevyhnutelnému přechodu světa k obnovitelným zdrojům ale pravděpodobně nevidí jinou možnost. Kvóty OPEC a dohody o produkci s Rusy nepřinesly výsledky, které potřebuje. Zda mu nová politika může zajistit hmatatelné přínosy, se teprve uvidí.
Autor: Bernard Haykel, profesor blízkovýchodních studií a ředitel Institutu pro transregionální studia soudobého Středního východu, severní Afriky a střední Asie na Princetonské univerzitě, se podílel (společně s Thomasem Hegghammerem a Stéphanem Lacroixem) na sestavení sborníku Saudi Arabia in Transition.
Copyright: Project Syndicate, 2020.
www.project-syndicate.org