Práce na sobě jako nejlepší strategie? AI jako výbava stírající inteligenci přirozenou? Česká inspirace Dánskem? Digitalizace i superdávka. Jak je to ve skutečnosti s tím, že „Ukrajinci berou Čechům práci“ a nakolik se v ČR opravdu zneužívají sociální dávky? Kolik práce je s Úřadem práce? Jaké změny se chystají a jak šokující byl manažerský přechod z velkých korporací do vedení státního úřadu? Ekonomický podcast MakroMixér s šéfem Úřadu práce Danielem Krištofem. Na úvod tradiční tři klíčová ekonomická témata podle hlavního ekonoma Patria Finance Jana Bureše.
Trumpova cla: Zranitelnost Evropy je velká
Podcast již tradičně začíná zamyšlením hlavního ekonoma Patria Finance Jana Bureše nad třemi aktuálními palčivými tématy. Prvním z nich jsou ekonomické dopady inaugurace Donalda Trumpa americkým prezidentem. Trumpova politika je v současnosti zaměřená na z jeho pohledu nápravu obchodní vztahů s nejbližšími trhy, s Kanadou a Mexikem, a ne tolik na Evropu, sdílí Jan Bureš. „Evropa je ale pořád vlastně nejotevřenější ekonomikou na světě s nejvyšším podílem na globálních exportech. Takže tady ta zranitelnost je velká,“ říká Bureš. Pesimistické výhledy pro Evropu byly potvrzeny i na ekonomickém fóru v Davosu.
Vyhlídky pro automotive nejsou optimistické
Diskuse se dále zaměřila na stav českého průmyslu. Přestože český automobilový průmysl si vede lépe než západoevropský, celkové vyhlídky pro rok 2025 nejsou příliš optimistické. „Český Automotive si vede daleko lépe než ten západoevropský, ale i tak ty vyhlídky pro rok 2025 tam nejsou zatím bůhvíjak dobré,“ poznamenal Bureš. Největším problémem jsou podle ekonoma cyklická odvětví. „Investiční poptávka v Evropě je aktuálně slabá, to se odráží například na velmi slabých zakázkách pro české strojírenství a navazující obory. A to je něco, co by se přece jenom mělo s nižšíma úrokovými sazbami v eurozóně v tomhle roce změnit. Na druhou stranu rizika jsou jednoznačně směrem dolů,“ doplnil Bureš.
Lehké ochlazování na trhu práce
Třetím tématem byl nárůst dlouhodobě nezaměstnaných při nízké míře nezaměstnanosti. Podle Jana Bureše to ale příliš velký důvod k obavám není. „K nějakému lehkému ochlazování na trhu práce dochází. Ta otázka souvisí s tím, jak se bude dařit průmyslu. Pokud bude platit ten náš základní scénář, že k nějaké stabilizaci dojde, tak by se už v roce 2025 dál neměla výrazně zhoršovat situace na trhu práce,“ myslí si ekonom.
Nyní už o tomto tématu podrobně s hostem aktuálního dílu podcastu Makromixér a jeho tvůrců Jana Bureše a Roberta Břešťana. Tím je Daniel Krištof, generální ředitel Úřadu práce.
Nástup do úřadu s mnoha vykřičníky
„Já jsem nastupoval do úřadu, který neplnil zákonný povinnosti, nestíhal vyplácet dávky včas, kde ta aktivní politika zaměstnanosti moc nefungovala. Byli jsme nejhorší v Evropě a pro mě byla hlavní otázka, jestli se takhle velkým tankerem dá hnout,“ vstoupil do tématu Daniel Krištof a zdůraznil rekvalifikaci a vzdělávání jako oblasti, které rostou trojciferným tempem. Důležité je podle něj zlepšit poradenství a pomoci lidem najít lepší zaměstnání. „Potřebujeme rozhýbat to poradenství, abychom měli jistotu, že jsme těm lidem našli dobrou práci,“ prohlásil Krištof.
Příprava na automotive a vyšší nezaměstnanost
Diskutovalo se také o tom, jak nízká nezaměstnanost ovlivňuje práci Úřadu práce. Krištof uvedl, že se připravují na možné strukturální změny v automobilovém průmyslu a na rostoucí nezaměstnanost. Přestože je nezaměstnanost nízká, lidé, kteří si nemohou najít práci, jsou často z rizikovějších segmentů. „Ti lidé, kteří si i v této situaci nemohou najít práci, jsou spíš z toho rizikovějšího segmentu,“ vysvětlil Krištof.
Krištof také upozornil na rostoucí počet útoků na úředníky a popsal opatření, která přijímají k jejich ochraně. Patří sem stěhování do větších poboček, zlepšení bezpečnostních opatření a napojení na centralizované policejní pulty. „Musí rozhodovat správně a neměli by se u toho bát,“ zdůraznil.
Dovednosti v oblasti AI budou klíčové
Dalším významným tématem byla umělá inteligence a její dopad na trh práce. Krištof zdůraznil, že rekvalifikace a vzdělávání v oblasti umělé inteligence jsou klíčové pro udržení konkurenceschopnosti pracovní síly. „Proto jsem rád, že v tuhle chvíli náš nejpopulárnější kurz na našem e-shopu jsemvkurzu.cz je právě použití umělé inteligence. My jsme za to rádi, protože to je něco, co využije každý. ať už k tomu, že svoji práci dělá líp, posílí svoji pozici na trhu práce, dostane lepší pozici u stávajícího zaměstnavatele, anebo nakonec úplně změní kariéru,“ uvedl Krištof.
Daniel Krištof v rozhovoru zdůraznil, že umělá inteligence by mohla přispět k odstranění jedné z hlavních nespravedlností na trhu práce – rozdílu v příležitostech způsobeného vrozenou inteligencí. Podle něj AI nabízí potenciál, jak posílit schopnosti nízkokvalifikovaných pracovníků a umožnit jim vykonávat kvalifikovanější činnosti. Přesto varoval, že rychlost vývoje AI může být překvapivá a ohrozit i některé kvalifikované pozice, například překladatele.
Jedním z hlavních témat bylo vzdělávání a rekvalifikace. Krištof uvedl, že kurzy zaměřené na využití umělé inteligence v různých profesích zažívají enormní nárůst zájmu. Díky nízké vstupní bariéře se mohou těchto kurzů zúčastnit i lidé mimo tradiční pracovní trh, například maminky na mateřské dovolené. „Díky tomu, že dotujeme 82 % ceny kurzů, je vzdělání dostupné širokému spektru lidí,“ uvedl. Důraz je kladen na delší a kvalitnější kurzy, které mají reálný dopad na schopnosti absolventů.
Česká inspirace Dánskem
Podle Krištofa by se Česko mohlo inspirovat dánským modelem „flexicurity“, který kombinuje flexibilitu pro zaměstnavatele a jistotu pro zaměstnance díky aktivní politice zaměstnanosti. Krištof vyzdvihl zejména důraz na sociální dialog a odpovědnost jednotlivců za vlastní kvalifikaci. „V Dánsku až 30 % lidí změní práci během roku, což je obrovské číslo v porovnání s 15 % v Česku,“ uvedl.
Práce na sobě jako nejlepší strategie
Krištof doporučil, aby lidé aktivně pracovali na svých schopnostech a pravidelně se zapojovali do výběrových řízení. Podle něj je zdravé měnit zaměstnání přibližně každých pět let, což pomáhá rozšiřovat dovednosti a zvyšovat konkurenceschopnost. Rovněž zdůraznil důležitost finanční rezervy, která umožňuje větší svobodu při hledání nové práce.
Nejen „pracák“
Zatímco například v Dánsku je kontakt s Úřadem práce něčím naprosto normálním, v Čechách je s tím podle šéfa úřadu práce stále spojeno určité stigma neúspěchu. Úřad práce přitom mohou využít i lidé, kteří jsou aktuálně zaměstnaní a chtějí se digitálně vzdělávat. A právě digitální vzdělávání pomáhá i pomalu, postupně měnit vnímání „pracáku“. “Důkazem toho je, že těch 70 tisíc lidí, co se s námi aktuálně digitálně vzdělávají, v tuhle chvíli práci mají, jenom prostě chtějí posílit svoji pozici na trhu práce nebo zabojovat o nějakou jinou profesi. To by se nestalo, kdybychom pořád byli vnímaní jenom jako pracák,” uvádí Krištof a dodává, že to dodalo trochu hrdosti i lidem na Úřadu práce, kteří se nyní vnímají více jako poradci.
Ukrajinci v Česku
Český trh je specifický přílivem ukrajinských uprchlíků/pracantů. Ve vypjaté válečné době se podařilo podle Krištofa zaměstnat až 150 tisíc Ukrajinců. “My primárně řešíme to, aby uměli česky, protože čeština je vstupenka na český trh práce,” říká Krištof. “A pak s nimi řešíme už i konkrétní rekvalifikace, které jsou někdy snazší, než projít nostrifikací svého stávajícího vzdělání. A má to i obrovskou výhodu v tom, že se v rámci té rekvalifikace naučí odbornou češtinu,” dodává.
Berou Ukrajinci Čechům práci?
“Těžko. A kdykoliv o nich něco pozitivního řeknu, dostanu za to potom do mailu 1000 hejtů,” říká s povzdechem Krištof. Firmy, které neměly dostatek kvalifikovaných lidí, nyní díky této podpoře z Ukrajiny obsadily volné pozice a lépe prosperují, vysvětluje. Tento pozitivní dopad na českou ekonomiku podle Krištofa přitom přesahuje přínos samotných ukrajinských pracovníků a náklady na jejich dávky. „My jsme v tom absolutní premianti v Evropě. Pracuje tady 150 tisíc Ukrajinců, v celém Německu 70 tisíc. My jsme Ukrajince opravdu plně integrovali,“ říká.
Superdávka
Podle Krištofa by v Česku mohlo dojít k zásadní legislativní změně v podobě sjednocení čtyř současných dávek do jedné superdávky. To by podle Krištofa přineslo značné zjednodušení agendy a uvolnilo by to ruce úředníků věnovat se lidem, co se dostali do té těžké situace. „Když jim nedáme tu dávku rychle, tak si špatně napůjčují a jsou v ještě horším stavu. Ale také je potřeba si s nimi odpracovat tu jejich těžkou situaci, aby do budoucna už ty dávky nepotřebovali. Superdávka tomu ještě víc otevírá dveře,“ říká Krištof a vyzdvihuje digitalizaci. „Spousta lidí si zkusí, jestli na dávku mají nárok nebo ne. Tím se otevřou dveře těm lidem, kterým je skutečně potřeba pomoci,“ říká v podcastu Krištof a digitální dovednost řady uchazečů oceňuje. “I lidé, kteří přišli za námi na Úřad práce podat fyzicky, když jim pak naše zaměstnankyně řekla, že to lze např. skrze Bankovní identitu, tak si sedli do čekárny a zvládli to sami.” Podle Krištofa je budoucností právě odstranění vstupní bariéry, díky čemuž naopak zbude vice času na práci s lidmi, kteří jsou ve skutečné nouzi. Nejen od terénních pracovníků občas zaznívá, že řada klientů nemá třeba ani e-mail. “Zde ale právě naopak vidíme obrovský prostor, například ve vyloučených lokalitách. Digitální gramotnost je často vstupenkou na trh práce, zejména u zkušených a pracovitých starších lidí.”
Aktivační plán vs. represe
V rámci tzv. aktivačního plánu by měl člověk podle Krištofa aktivně odpracovávat, aby se z těžké situace dostal. Existuje podle něj něco, co je nazváno pracovní bonus – buďto pracovat, rekvalifikovat se či alespoň veřejná služba. “A já si myslím, že je v pořádku, aby ti lidé aspoň veřejnou službu dělali; že děti mají vidět, že tatínek pracuje, že to vytváří dobrý vzor a dobré pracovní návyky.”
Já jsem ten, kdo s tím může něco dělat
Nebude to část lidí vnímat úkorně? O tom je Krištof přesvědčený a právě proto na toto téma Úřad práce chystá celou řadu komunikačních aktivit. “Když se díváte optikou dlouhodobě nezaměstnaného, ptáte se ho, proč se to děje, tak tam funguje psychologie,” vysvětluje. Kvůli atribuční chybě vidí příčinu problémů vně, říkají, že tady není dost vhodných pracovních pozic, rekvalifikace vůbec nefungují a zaměstnavatelé se dost nesnaží, aby mě zaměstnali.
“První krok při práci s tím člověkem je, aby si uvědomil, že on musí od sebe něco odpracovat, aby se na trhu práce uplatnil. Aby sám sebe vnímal, že je ten, kdo s tím může něco dělat,“ zdůrazňuje Krištof důležitost aktivace.
Varovný nárůst potíží střední třídy
Do problémů se ale dostává i střední třída, například během energetické krize. V ní dle šéfa úřadu práce narůstal hlavně počet žádostí u příspěvku na bydlení. ”Teď už neplatí, že by střední třída žila od výplaty k výplatě, v počtu nových žádostí klesá,“ uvádí Krištof na základě dat a informací.
Téma politické: Zneužívání dávek
Velkým politickým tématem, zejména populistických stran, je zneužívání dávek. “Nicméně když děláme kontroly, tak ten počet zneužití je relativně malý. Mnohem zajímavější, optikou člověka z byznysu, co celý život odváděl daně, sociální a zdravotní pojištění, je za co si vlastně platím,” mění úhel pohledu Krištof.
Ukazuje se podle něj, že existuje nějaká minimální úroveň dávek, kdy prostě není dobré ty lidi nechat padnout na dno. „Člověk tak vlastně platí za prevenci kriminality,“ vysvětluje ředitel Úřadu práce. Pak ale trochu rozevřít nůžky, což je nepopulární, a vice bonifikovat lidi, kteří se z nouze snaží dostat – například odpracovali těch 12 měsíců a teď práci ztratili. “Když se někdo rekvalifikuje, protože byl v profesi, o kterou už v tom není zájem, tak ho bonifikuji a tím vlastně trochu rozevírám nůžky mezi těmi, co se na dávkovém systému spíše vezou a těmi aktivními v nouzi,“ vysvětluje Krištof s tím, že to mu přijde smysluplné. “Konec konců - celá behaviorální psychologie mluví o tom, že mám bonifikovat správné chování,“ uzavírá Krištof.
Dostat se na dno je snadné a rychlé
Lidé zároveň podle ředitele Úřadu práce často podceňují, jak jednoduché je dostat se do těžké situace - stačí zdravotní komplikace, jeden špatný rozvod, problémy v rodině. “Jde o to, aby systém v dlouhodobém hledisku motivoval lidi v rámci optimalizace dostat se z dávkového systému, nikoliv optimalizovat jejich pobírání,” říká. Krištof souhlasí, že klíčový je vliv blízkého okolí, komunity, rodiny. Například Romové, co se dostali do Anglie, USA, tak se uplatnili naprosto bez problémů, děti vystudovaly vysoké školy. „Systém na to byl připravený, nebyla tam diskriminace, bez nálepkování. Roli hraje okolí, ne genetika. Člověk se nejvíc učí pozorováním a napodobováním,“ uzavírá Krištof, který v minulosti pracoval v Deloitte, České spořitelně či ČEZ a z přechodu na Úřad práce měl vnitřní obavy. „Jsem pozitivně překvapený, jak schopné a talentované pracovníky máme, třeba i na nižších pozicích,“ uzavírá v podcastu MakroMixér.
Výstupy z podcastu MakroMixér naleznete na Patria.cz a Hlidacipes.org a samotné podcasty ve službách Spotify, Apple Podcasts, YouTube (Music) či SoundCloud. Podcast MakroMixér pravidelně vybírá tři důležitá ekonomická témata, ve druhé části vyzpovídává zajímavé a chytré hosty. Zaposlouchejte se!
