Již poměrně dlouhou dobu panuje mezi investory konsenzus, že jak americké trhy tak americký dolar čelí poměrně silnému „protivětru“. Za jednoho z hlavních viníků těchto obav označují dvojí deficity – obchodní a rozpočtový. Severoamerickým trhům se možná podařilo popřít ekonomické poučky v krátkém období, dlouhodobě se to však dařit nemusí. Jedna z nedávno publikovaných knih („Running Money“ od Andyho Kesslera, Harper Business 2004) však nabízí myšlenku, která možná ukáže, že naše obavy byly – alespoň zčásti – zbytečné.
Andy Kessler původně pracoval jako designér polovodičů ve firmě AT&T Bell Labs. Následovala kariéra analytika sektoru polovodičů u banky Morgan Stanley, poté si založil vlastní hedge fond s názvem Velocity Capital investující do „start-up“ technologických firem. Na rozdíl od mnoha investorů tedy alespoň ví co dělá a o čem mluví.
Kniha jako celek nabízí poměrně úchvatné čtení, popisující zkušenosti A. Kesslera v jeho fondu – ten svým investorům před uzavřením a rozpuštěním (nutno dodat na vrchu technologické bubliny) vydělal 600 %. Co A. Kessler u svých investic hledal ? V zásadě tři hlavní kvality – a) „monstrózní trhy“, tj. místo, kde nové společnosti mohou závratně růst, b) „nefér kompetitivní výhodu“, na mysl se krade např. dominance Microsoft na trhu operačních systémů, c) obchodní plán, který dvě předchozí kvality dokáže rozvinout a multiplikovat. Firmy mající alespoň dvě tyto kvality budou nejspíše úspěšné, firmy mající všechny tři jsou jasnými vítězi.
Nyní k té převratné myšlence. A. Kessler se domnívá, že americká ekonomika je (a nějakou dobu byla) tažena silou intelektuálního vlastnictví – které se do obchodních statistik zahrnuje jen velmi málo (resp. nedostatečně). Pro ilustraci zvolme příklad. Americká firma, sídlící v Silicon Valley, designuje speciální typ polovodičů. Emailem zašle technologickou specifikaci tohoto polovodiče výrobci na Tajwanu, který obratem posílá formy na lisování těchto čipů „very low-cost“ výrobci v Indonésii. Výrobní cena tohoto čipu je 5 dolarů, firma je na trhu nabízí a prodává za padesát dolarů - minimálně do doby, než konkurence zabojuje a donutí firmu snížit ceny. Jakmile toto nastane, firma mírně vylepší design a uchová si tak své tučné marže.
V tomto bodě začíná A. Kessler sledovat cestu peněžních vygenerovaných peněžních prostředků. Americký designér čipů pošle zisky ve prospěch své „offshore“ společnosti a vyhne se tak placení daní. Konečný výrobce konečného produktu (vyrobeného za pomoci daného čipu) – řekněme DVD – jej prodá s menší než 5% marží americkému spotřebiteli. Dovezené DVD bude vykázáno jako dovoz, zatímco zisky z designu daného čipu (s astronomickou marží) se jako vývoz neukážou. Zatímco tedy Spojené státy na jedné straně operují s masivním obchodním deficitem, na straně druhé mají nezanedbatelný přebytek „marží“ který se v oficiálních statistikách neobjevuje.
A poučení ? – Ekonomové se celou dobu nejspíš dívají na špatná čísla. A. Kessler velmi pravděpodobně podceňuje vliv „kreativního účetnictví“ na důvěru trhů (kdo ostatně ještě věří výsledkům technologických firem ?), přesto je argument o „relativní neškodnosti“ oficiálního amerického schodku obchodní bilance minimálně námětem k zamyšlení.
Dalším námětem k zamyšlení – nyní pro evropské politiky – bude nejspíše úvaha, jak dohnat technologický náskok Spojených států a cenovou konkurenci Asie. Mají co dělat….
Petr Žabža, Patria Direct
Zdroj: Tim Price, Ansbacher Wealth