Jsou americké akcie drahé, nebo jen nad svým valuačním standardem? To mohou být dvě rozdílné věci

Po čase se dnes podíváme na valuace jednotlivých sektorů na americkém akciovém trhu. Již nějakou dobu se kolem nich točí komentáře o předraženosti a podobně. Pojďme se jim věnovat více do detailu.

Následující graf v první sloupcové části ukazuje výši poměru cen akcií k ziskům u jednotlivých sektorů. A pak to, jak se toto číslo odchyluje od desetiletého a třicetiletého historického standardu. Třeba u celého indexu S&P 500 tak bylo PE za posledních 10 let výš než to současné (22) jen ve 12 % případů, za posledních 30 let jen v 6 % případů. Tato část tabulky se celkově hojně červená, což ukazuje, že povětšinou jsou valuace více či méně vysoko nad historickými standardy. Výjimkou je zdravotní péče, reality a z části energetika.

Druhá část sloupců se ale naopak převážně modrá. Ukazuje přitom, jak jsou na tom sektory relativně k celému trhu. Většina z nich je nyní z historického pohledu relativně k trhu levná. Co to tedy znamená dohromady? Většina trhu je nyní více či méně nad svými historickými standardy. U sektorů jako IT a průmysl to platí tak moc, že táhnou celé PE trhu hodně nahoru. A relativně k němu je tak zbytek trhu poměrně „levný“. Je to tedy ale taková levnost způsobená extrémní drahostí určité části trhu.

I výše uvedené ukazuje relativitu výrazů levný a drahý. A celkově mohou být ve vztahu k valuačním násobkům a porovnávání s historií zavádějící. Proč? Představme si akcii, která po roky vyplácí stabilní dividendu ve výši 10 dolarů ročně a požadovaná návratnost u ní je 10 %. Hodnota a cena na trhu u takové akcie dosahuje 100 dolarů (10/10 %). Poměr ceny k dividendě je tak na hodnotě 10. Firma ale také investovala a nyní je díky tomu schopná zvyšovat dividendu o 2 % ročně (místo předchozí stagnace). To sdělí veřejnosti a hodnota a cena na trhu tak vyskočí na 125 dolarů (10/ (10 % - 2 %)). A valuační poměr ceny k dividendě se dostane z 10 na 12,5.

Pokud by někdo na tento vývoj hleděl čistě z pohledu současných a historických valuačních násobků, dospěl by k názoru, že ona akcie je nyní „drahá“. Protože její valuace jsou 25 % nad historickým standardem. Jenže akcie byla a stále je férově naceněná. Změnil se totiž její fundament, její schopnost generovat hotovost a vyplácet dividendy. Výrazy jako „levný a drahý“ by se z tohoto pohledu měly používat pokud je cena nad (odhadovanou) hodnotou akcie. V uvedeném příkladu by akcie byla drahá třeba ve chvíli, kdy by se po změně růstového profilu cena dostala například na 140 dolarů. Tedy kdyby přestřelila hodnotu.

Z tohoto pohledu se tak nyní můžeme ptát, zda je americký trh skutečně drahý, či zda jsou jeho valuace jen nad historickým standardem (ale ne drahé – ne nad jejich hodnotami). U trhu se již nějaký čas také evidentně mění růstový profil a to díky novým technologiím v čele s AI. Odpověď na uvedenou otázku ale nikdo nezná – nikdo přesně neví, co tyto technologie udělají s ekonomikou a zisky a dividendami. Ale i tak snad může mít výše uvedené nějaký přínos. Třeba když slyšíme, jak někdo hovoří o drahém (či levném trhu):

Hovoří ve skutečnosti o tom, že se prostě jen podíval na PE, či jiné valuační násobky a srovnal je s historií? Nebo si udělal nějaký skutečný odhad hodnoty a vyšlo mu, že je pod, nebo nad cenami na trhu? S jakým dlouhodobým růstem zisků v něm pracoval?