Vláda by nemusela padnout, i kdyby se jí nepodařilo prosadit reformu veřejných financí. I to lze vydedukovat z výroků premiéra Vladimíra Špidly pro dnešní vydání MfD. Dřívější vyjádření premiéra přitom svazovalo reformu jednoznačně s osudem vlády.
Reforma ale znamená reformní zákony; kolik jich musí být schváleno, aby šlo reformu považovat za úspěšnou? A kolik neschváleno, abychom mohli tvrdit opak?
Včera řekl premiér Špidla na společné schůzi senátorů a poslanců ČSSD: "To, že neprojdou některé zákony reformy, ještě neznamená automatický pád vlády; klíčový bude až rozpočet," cituje MfD slova premiéra ústy několika účastníků schůze. Tím nalézáme odpověď na některé otázky. Trhy se tedy mohou částečně uklidnit, neboť i když důležité zákony neprojdou, vláda nemusí padnout. Spekulujme tedy jen na rozpočet (který je ale úzce svázán právě s reformními zákony!).
"Odbojný" poslanec Hojdar chce zablokovat tři z deseti reformních zákonů, o rozpočtu nehovoří. Také Hojdar podle MfD zmírnil svou rétoriku, resp. upřesnil své předchozí výroky. "Neznamená to, že odmítám celou reformu," řekl včera Hojdar podle MfD. Poslanec Hojdar chce zachovat nemocenské dávky v prvních třech dnech nemoci, zvýšit odvody na důchody, nezvyšovat pojistné pro podnikatele.
(zdroj: MfD, komentář Patria)
Měla by vláda ustoupit odborům zneužívající svou moc? Měli by odboráři jít "arogantní" vládě z cesty? Je třeba najít kompromis? Sdělte svůj názor ve Fóru nebo hlasujte v Anketě.