Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Kocourkov, dobrý voják Švejk a hospodářská politika bez ekonomů

Kocourkov, dobrý voják Švejk a hospodářská politika bez ekonomů

31.3.2003 12:02
Autor: 

Co mají uvedená témata společného? Vše pochází z české dílny. A co mají rozdílného? První dvě pochází z říše pohádek a beletrie, poslední bohužel představuje současnou situaci ve vládě. Poté, co ministerské křeslo opustil Jiří Rusnok, prezident Václav Klaus a média si neodpustili uštěpačnou poznámku, že vládu opouští jediný člověk s ekonomickým vzděláním. Po víkendovém sjezdu ČSSD se ovšem zdá, že Rusnokův odchod znamenal více než jen změnu vzdělanostní struktury vlády.

Kromě volby vedení se totiž sjezd ČSSD zabýval také ekonomickými tématy. V centru pozornosti byla samozřejmě Sobotkova reforma veřejných rozpočtů. Místopředseda hospodářské komise ČSSD Miloš Pick prohlásil, že hlavní je hospodářský růst a rozpočtová reforma je až na druhém místě. Podle něj stačí do roku 2006 snížit rozpočtové schodky k pěti procentům HDP. Valtr Komárek jej doplnil tvrzením, že nárůstem státního dluhu jsme nadměrně strašeni a že dluh může klidně vyšplhat na bilión korun.

Oba pánové mají pravdu. Hospodářský růst je v západní civilizaci orientované na maximalizaci spotřeby skutečně hlavním cílem ekonomické politiky. Z dlouhodobého pohledu lze maxima celospolečenské spotřeby dosáhnout omezením fluktuací hospodářského růstu, tj. stabilizační politikou. Pojmy jako přehřátí ekonomiky, vytlačování soukromých investic, Lafferova křivka či Barro-Ricardova ekvivalence se vyučují nejpozdějí v druhých ročnících vysokých škol poskytujících ekonomické vzdělání. A že nejde jen o teorii, svědčí řada výzkumů renomovaných nadnárodních institucí. Hospodářský růst a rozpočtová reforma nejsou protivníci, ale komplementy. Můžeme vést diskusi o načasování jednotlivých kroků reformy veřejných rozpočtů v souvislosti s očekávaným vývojem hospodářského cyklu, pro maximalizaci hospodářského růstu z dlouhodobého pohledu je rozpočtová reforma „až na prvním místě.“

Státní dluh se může vyšplhat nejen na bilión korun, klidně i dva či tři bilióny korun a česká ekonomika to přežije. Veřejný dluh by ostatně hranici jednoho biliónu mohl překonat velmi brzy, již v roce 2005. Údaje za loňský rok ještě nejsou známy, podle ministerstva financí se mohl vyšplhat na 450 mld. Kč (20% HDP). Vezmeme-li do úvahy rozpočet schválený na letošní rok, úhradu CME nařízenou mezinárodní arbitráží a odhady hospodaření státních mimorozpočtových institucí, můžeme se na konci letošního roku pohybovat již na 620 mld. Kč (26% HDP). Bez rozpočtové reformy jsme na biliónu v roce 2005 na dvou biliónech na přelomu let 2009 a 2010. Pro zajímavost, jeden bilión znamená 100 tis. Kč na každého. S rostoucími dluhy samozřejmě rostou i jejich splátky. Jistě, lze argumentovat, že ve srovnání s některými zeměmi EU je naše zadlužení mizivě nízké. Vládní dluh v Itálii loni činil 107 % HDP, v Belgii 105% HDP, stejně jako v Řecku. Potíž je v tom, že u těchto zemí díky jejich vyspělosti nikdo nepochybuje o splácení závazků, kdežto u zemí zařazených do „emerging markets“ jsou finanční trhy daleko méně shovívavé. Dluh české vlády může klidně růst několik dalších let, aniž by to někoho znepokojilo. Ovšem stejně jako auto nezastaví na místě, když sešlápnete brzdový pedál, ani veřejné rozpočty se hned neuzdraví. Již nyní se musí začít šlapat na brzdu, abychom zbytečně neriskovali ztrátu trpělivosti zahraničních investorů. A nemusí se ani jednat pouze o jejich citlivost na vývoj vládního a veřejného dluhu, ale také o neschopnost vstoupit do eurozóny nedlouho po ostatních středoevropských zemích. Navíc návrh reformy z dílny ministra financí není nijak zvlášť ambiciózní. Do roku 2006 by se měl deficit veřejných rozpočtů jen snížit (na 4,9% HDP v první variantě, příp. 3,7% HDP v druhé variantě), nikoli eliminovat. Vysoké zadlužení můžeme zaplatit nejen umořováním dluhu a výplatami kupónů ze státních dluhopisů, ale také měnovými turbulencemi, vysokou inflací a nezaměstnaností a zpomalením hospodářského růstu. Ve slušné společnosti se dluhy platí, v neslušné vymáhají.

Zatímco ekonomická teorie si svou hlavní keynesiánskou éru víceméně odžila a hlavní proud ekonomie do svého spektra jako protiváhu opět zařadil neoklasické koncepty, praxe hospodářských politik je rozpačitá. Některé země se z keynesiánské kocoviny a snu o státu blahobytu víceméně probraly, jiným se to příliš nedaří. Pro ilustraci si stačí porovnat hospodářský růst a nezaměstnanost ve Velké Británii, USA s Německem a Francií. Ve světě, podobně jako u nás, se totiž velmi často stává, že ekonomiku neřídí ekonomové. Politický mandát je sice hezká věc, bez patřičných vědomostí a schopností, ovšem může natropit víc škody než užitku. Zatímco při čtení Švejka se můžeme docela dobře pobavit, stejně jako nad postavičkami z Kocourkova, čtení některých návrhů týkajících se rozpočtové politiky však připomíná ekonomický horor.

David Marek


Váš názor
  • Velmi dobrá úvaha
    1.4.2003 19:00

    Bohužel kroky vlády neřídí a patrně v budoucí době nebudou řídit dobré úvahy ekonomů, nýbrž snaha o zvolení, nebo znovuzvolení. Navíc se obávám, že ve chvíli, kdy bude situace natolik špatná, že i socialistická vláda bude cítit nutnost řešení, nepodaří se jí ho prosadit díky protitlaku odborů. Viz součastné Německo, kde by snad byla i vůle ze strany politické reprezentace k reformám, ale tlumí jí obavy z chaosu, který by odboráři a stávky mohly vyvolat. Při špatné situaci na trhu práce budou odbory i u nás stále silnější a jejich členská základna semknutější. Vlastně jsem se v poslední době neviděl ekonoma, který by podporoval součastnou míru státní regulace. Fundovaný hlas ekonoma má bohužel při volbách stejnou váhu, jako hlas odboráře, který navrhuje řešit přebytek zaměstnanců v podniku (místo propouštění), zkrácením pracovní doby za stejnou mzdu. Máte nějakou prognózu kam tento systém povede?
  • Hospodářská politika a ekonomická teorie
    31.3.2003 12:45

    Vážený pane Marku, můžete prosím vysvětlit 1. Proč navzdory rekordnímu schodku státního rozpočtu nedochází k vytlačování soukromých investic tzv. crowding out? Místo toho máme de facto deflaci, úrokové sazby na minimu, rekordní nezaměstnanost atd. Není náhodou současná hospodářská politika tím pravým přístupem? Jak by totiž vypadalo HDP kdyby řekněme vláda sestavila vyrovnaný rozpočet a v ekonomice "chybělo" dalších 111 mld? Hospodářské problémy země by to zřejmě jenom prohloubilo. 2. Ještě k otázce HDP? Není problém, že při výpočtu klíčového ekonomického ukazatele není nijak zohledněn státní dluh? Zkrátka, že v našem konkrétním případě máme roční růst HDP cca 3%, ale zadlužení se zvýší o 7 % HDP. To se ovšem na rozdíl od vládní spotřeby při výpočtu HDP nijak nezohlední. Zdá se, že ekonomická teorie nám zde nedává dostatečné vodítko při hledání odpovědí. S pozdravem Rostislav Gargulák
    • Hospodářská politika ...
      31.3.2003 13:29

      Podle mého názoru je samozřejmě přípustná rozpočtová politika stabilizující vývoj ekonomiky. Proto například považuji za rozumný Pakt stability a růstu připouštějící schodek veřejných rozpočtů v rozsahu do 3% HDP. Česká rozpočtová politika se ovšem neodvíjí od hospodářského cyklu. Schodky prostě jen rostou. Z principu tedy nejsem pro rozumné schodkové hospodaření, je-li růst ekonomiky pod svým potenciálem. Vyrovnaný by měl být cyklicky očištěný deficit. Po konsolidaci fiskální politiky by v rozpočtu patrně "chybělo" pár desítek miliard korun, které dnes stimulují spotřebu domácností. Ta by tak nerostla o 4% ale 2,5 či 3,0%. Zároveň s tím by však nerostl tak rychle vládní dluh a jeho splátky, riziko prohloubení vnější nerovnováhy a úrokové sazby by teoreticky mohly být ještě nižší, protože ČNB by se nebála příliš rychle rostoucí spotřeby. Co se týče nezaměstnanosti, spočívá jádro problému někde jinde. Cyklická složka současné míry nezaměstnanosti je relativně malá, hlavní částí je strukturální nezaměstnanost, která stále ještě roste díky pokračujícím změnám v české ekonomice a jejímuž snížení brání řada insituticionálních faktorů v čele s regulací nájemného. Deflaci máme zejména díky podstatně nižším úpravám regulovaných cen a poklesu cen potravin. Co se týče efektu vytlačování, jste si jistý, že k němu v české ekonomice nedochází? Domácí banky dnes investují především do státem emitovaných cenných papírů. Kdyby jejich nabídka nenarůstala tak rychle, myslíte, že ani malá část by se nemohla ocitnout v ekonomice ve formě úvěru na investiční účely? Kdyby spotřební výdaje, ať již vládní či soukromé, nerostly tak rychle, jak rostly díky stimulaci z rozpočtových zdrojů, a ČNB by mohla ještě snížit úrokové sazby, myslíte, že by to nepomohlo alespoň některým investičním projektům? Ještě k HDP vs. státní dluh. Nevidím problém mezi oběma statistikami. HDP je toková veličina, zatímco státní dluh stavová. HDP se v ČR, pokud vím, počítá podle dvou metod, výdajové a produktové. Pokud bychom chtěli spočítat HDP podle třetí možné metody, důchodové, státní rozpočet by se tam určitě nějakým způsobem projevil.
      David Marek
      • Hospodářská politika...
        1.4.2003 9:23

        Děkuji za odpověď. S Vašimi argumenty lze vcelku souhlasit. Mám však zato, že vysvětlení deflace je nedostatečné, protože zcela opomíjí monetární podmínky domácí ekonomiky. Podobně vytlačování, zcela jistě existuje tak, jak jej popisujete. Ovšem tento termín je jednoznačně definován jako růst úrokových sazeb v reakci na rostoucí vládní deficit. To se u nás neděje, spíše naopak. Myslím, že kdybychom chtěli hájit vytlačování musel by náš argument vycházet spíše z rozdílu mezi nominálními a reálnými úrokovými sazbami. Ještě k HDP. Nejsem statistik, ale pokud vím tak při důchodové metodě se státní rozpočet projeví (vládní výdaje), ale projeví se správně při tomto výpočtu HDP i vládní deficit? Nejde mi o nějakou nesmyslnou statistickou polemiku. Údaj HDP je příliš důležitý pro odbornou i širší veřejnost a proto je myslím trochu problém, že v podstatě opomíjí vládní deficit. Ten je totiž taky toková veličina, na rozdíl od státního dluhu. Když půjdu do banky a půjčím si 1000 Kč, které následně utratím, tak jsem si pouze momentálně zvýšil životní úroveň a nijak jsem nezbohatl, protože vím, že mi zůstal dluh tisíc korun. Udělá-li to samé stát, tak se jeho vydaných 1000 Kč projeví ve výdajích a následně v HDP. Vypadá to zdánlivě, že díky růstu HDP jsme zbohatli. Těžko budeme schopni v této diskusi redefinovat hlavní ekonomický fundament HDP. Ovšem v naší situaci je problém, že vláda se může dlouhodobě chvástat růstem HDP, přitom reálně nijak nebohatneme. Ještě k fiskální reformě. Její provedení je v podstatě nemožné - díky politickým poměrům. Mám následující námět, a to zda by nebylo možné místo fiskální reformy volit variantu monetární. Tedy vědomé zvýšení inflace a razantní uvolnění monetární politiky. Došlo by k situaci, kdy by se zvýšil nominální HDP a snížil vládní deficit. Není to jistě ideální řešení. Ovšem znamenalo by, že dluhy by se nepřesunovaly do budoucnosti a v jistém smyslu by se jednalo o férový přístup, kdy by všichni platili stejně. Ocením Vaši reakci.
        Rostislav Gargulák
      • Hospodářská politika...
        1.4.2003 9:23

        Děkuji za odpověď. S Vašimi argumenty lze vcelku souhlasit. Mám však zato, že vysvětlení deflace je nedostatečné, protože zcela opomíjí monetární podmínky domácí ekonomiky. Podobně vytlačování, zcela jistě existuje tak, jak jej popisujete. Ovšem tento termín je jednoznačně definován jako růst úrokových sazeb v reakci na rostoucí vládní deficit. To se u nás neděje, spíše naopak. Myslím, že kdybychom chtěli hájit vytlačování musel by náš argument vycházet spíše z rozdílu mezi nominálními a reálnými úrokovými sazbami. Ještě k HDP. Nejsem statistik, ale pokud vím tak při důchodové metodě se státní rozpočet projeví (vládní výdaje), ale projeví se správně při tomto výpočtu HDP i vládní deficit? Nejde mi o nějakou nesmyslnou statistickou polemiku. Údaj HDP je příliš důležitý pro odbornou i širší veřejnost a proto je myslím trochu problém, že v podstatě opomíjí vládní deficit. Ten je totiž taky toková veličina, na rozdíl od státního dluhu. Když půjdu do banky a půjčím si 1000 Kč, které následně utratím, tak jsem si pouze momentálně zvýšil životní úroveň a nijak jsem nezbohatl, protože vím, že mi zůstal dluh tisíc korun. Udělá-li to samé stát, tak se jeho vydaných 1000 Kč projeví ve výdajích a následně v HDP. Vypadá to zdánlivě, že díky růstu HDP jsme zbohatli. Těžko budeme schopni v této diskusi redefinovat hlavní ekonomický fundament HDP. Ovšem v naší situaci je problém, že vláda se může dlouhodobě chvástat růstem HDP, přitom reálně nijak nebohatneme. Ještě k fiskální reformě. Její provedení je v podstatě nemožné - díky politickým poměrům. Mám následující námět, a to zda by nebylo možné místo fiskální reformy volit variantu monetární. Tedy vědomé zvýšení inflace a razantní uvolnění monetární politiky. Došlo by k situaci, kdy by se zvýšil nominální HDP a snížil vládní deficit. Není to jistě ideální řešení. Ovšem znamenalo by, že dluhy by se nepřesunovaly do budoucnosti a v jistém smyslu by se jednalo o férový přístup, kdy by všichni platili stejně. Ocením Vaši reakci.
        Rostislav Gargulák
        • Hospodářská politika ...
          1.4.2003 11:50

          Myšlenka použití inflační daně ke splacení vládních dluhů je sice zajímává, ale obávám se, že náklady Vámi zmíněného přístupu by převýšily přínosy. Problém inflačního řešení spočívá v tom, že s rostoucí inflací by se zvýšily nominální úrokové a kupónové sazby (výnosy státních dluhopisů by odrážely nejen aktuální nízkou úroveň úrokových sazeb, ale také jejich zvýšení v budoucnosti jako reakci na růst inflace). Reálná současná hodnota vládního dluhu tak zůstává nezměněna. Co se týče dopadu na nominální HDP, bychom museli rozvést diskusi o neutralitě či superneutralitě peněz. Jak velká je iluze peněz? Má měnová expanze vliv na střednědobý či dlouhodobý reálný ekonomický vývoj? Vyšší inflace s sebou dále přináší určité náklady, ať již jako dopady na dynamiku růstu ekonomiky či redistribuci bohatství. O kvantifikaci těchto nákladů a jejich relaci k výši či volatilitě inflace se sice stále vedou diskuse, nicméně jejich možnost by měla být vzata do úvahy. V posledku by se tak mohlo stát, že nominální HDP by se jen zvýšil ve stejné, či dokonce menší, proporci než cenová hladina. Na závěr je nutné zmínit povinnost nových členů EU dříve či později vstoupit do EMU, tzn. Povinnost splnit maastrichtská kritéria včetně inflace. Po vstupu EMU již možnost stimulace měnovou politikou a splácení vládního dluhu inflační daní tak jako tak nepřichází do úvahy.
          David Marek
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
ČasUdálost
9:00CZ - PPI, y/y
11:00EMU - CPI, y/y