Český stát utrácí ročně více než 40% celého HDP, tj. 40% veškerého zboží a služeb, které se v zemi za rok vyrobí, je vlastně přerozděleno přes vládu. Je to ohromující číslo a česká vláda tak patří mezi nejmocnější vlády na světě: jen v několika málo zemích má vláda k dispozici více peněz. Neměli bychom ještě zapomínat na to, že v České republice vznikl navíc celý systém mimorozpočtových institucí, kterým si vláda pomáhá "skrytě", mimo rozpočet.
Ve výzkumech veřejného mínění však přesto většina Čechů tvrdí, že stát by měl utrácet ještě víc a že daně jsou v pořádku a mohou i růst. Takové výsledky výzkumů veřejného mínění by byly nepředstavitelné nejen třeba v USA, ale nakonec i země jako Německo či Švédsko pochopily, že vyšší daně jsou spíš na obtíž. I u nás tento názor lidé zastávali velmi silně několik let po začátku transformace v roce 1989. Zhruba od poloviny 90. let se však začal do společnosti vkrádat zpět starý "socialistický" postoj: bohatí jsou bohatí ne proto, že jsou talentovaní a pracovití, ale protože jsou to podvodníci. A danit podvodníky se zdá být legitimnější, než vybírat daně od majitele obchodu vedle v ulici či od akcionářů úspěšné a obdivované firmy.
Marné jsou analýzy ekonomů i apely některých politiků: dokud se nezmění vnímání úspěchu v české společnosti (a tedy dokud bude platit ono zjednodušené rovnítko mezi úspěchem a podvodem), budou vysoké daně v česku populární.
(David Marek)