Doufejme, že nám president Clinton promine parafrázi jeho slavného předvolebního prozření z roku 1991, které mu umožnilo vyhrát volby a také stát při nejdelší a nejrychlejší expanzi americké ekonomiky ve 20. století. Američané v 90. letech nejen „objevili internet“, ale také zcela zlikvidovali schodky státního rozpočtu federální vlády. Schodek paradoxně obnovil až „pravicový“ George Bush.
Česká vláda Clintonův recept evidentně ignoruje. Česká ekonomika sice roste rychle, ale schodek rozpočtu se prakticky nezmenšuje a příští rok se pravděpodobně zase zvýší, až začneme platit za předvolební sliby českých politiků. Smutné je, že tuto ignoranci základních ekonomických pravidel povýšila česká vláda na pravidlo: Nebudeme přece snižovat schodek před volbami a po volbách také ne, protože by to ekonomice uškodilo.
Jde evidentně o podceňování nemotivačních efektů daní a také sociálních programů, které jsou z daní financované. Jde ale také o neznalost zkušeností celé řady zemí v Evropě, i jinde po světě. Pohled na následující tabulku jasně ukazuje, že veřejné výdaje masivně snižovat jde, že se to podařilo velmi rozdílným vládám ve velmi rozdílných podmínkách a nikde snížení vládních výdajů o více než 10 % HDP (v našich podmínkách tedy o více než 200 miliard korun!) nevedlo k rozpadu „sociálního státu“. Naopak, země jako Irsko, Nový Zéland či Kanada dnes patří k nejúspěšnějším a nejrychleji rostoucím ekonomikám na světě. Naše úprava „Clintonova pravidla“ má tedy něco do sebe: Bez reforem ve veřejných rozpočtech nebude ani český ekonomický růst dlouho udržitelný a po pár letech euforie z přílivu zahraničních investic se vrátíme k letargickému růstu o 2-3 % ročně.
Velikost vládních výdajů, změna oproti maximu
|
|
Maximální podíl
|
2002
|
Změna
|
|
výdajů na HDP
|
nebo nejbližší
|
maximum-2002
|
|
Austrálie
|
40,2
|
(1985)
|
35,6
|
-4,6
|
|
Belgie
|
61,0
|
(1983)
|
50,5
|
-10,5
|
|
Dánsko
|
60,7
|
(1994)
|
55,8
|
-4,9
|
|
Finsko
|
60,4
|
(1993)
|
50,1
|
-10,3
|
|
Francie
|
55,5
|
(1996)
|
53,6
|
-1,9
|
|
Irsko
|
49,8
|
(1982)
|
33,5
|
-16,3
|
|
Itálie
|
57,1
|
(1993)
|
48,0
|
-9,1
|
|
Japonsko
|
40,0
|
(1998)
|
39,8
|
-0,2
|
|
Kanada
|
52,8
|
(1992)
|
41,4
|
-11,4
|
|
Lucembursko
|
49,5
|
(1982)
|
44,3
|
-5,2
|
|
Německo
|
50,3
|
(1996)
|
48,5
|
-1,8
|
|
Nizozemí
|
58,7
|
(1983)
|
47,5
|
-11,2
|
|
Norsko
|
54,1
|
(1994)
|
47,5
|
-6,6
|
|
Nový
Zéland
|
56,5
|
(1985)
|
41,6
|
-14,9
|
|
Portugalsko
|
46,3
|
(2001)
|
46,0
|
-0,3
|
|
Rakousko
|
57,3
|
(1995)
|
51,3
|
-6,0
|
|
Řecko
|
51,0
|
(1995)
|
46,8
|
-4,2
|
|
Spojené
království
|
45,4
|
(1984)
|
41,1
|
-4,3
|
|
Španělsko
|
47,6
|
(1993)
|
39,9
|
-7,7
|
|
Švédsko
|
68,0
|
(1993)
|
58,3
|
-9,7
|
|
Švýcarsko
|
35,7
|
(1998)
|
34,3
|
-1,4
|
|
USA
|
37,2
|
(1992)
|
34,1
|
-3,1
|
|
Průměr
|
51,6
|
|
45,0
|
-6,6
|
|
Euro-zóna
|
53,7
|
|
46,7
|
-7,0
|
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)