Ať již nějaká firma vydělává tisíce, či miliardy, jediným nástrojem jak relevantně posoudit tuto ziskovosti je ROIC - návratnost investovaného kapitálu. Nejde o nic jiného než o poměření oněch zisků k velikosti společnosti dané velikostí investovaného kapitálu do ní. Např. má-li společnost zisk 10 miliard Kč a velikost investovaného kapitálu 200 miliard, návratnost jejího investovaného kapitálu je 5 %. Zde je již možné se začít bavit o tom, zda jsou zisky veliké, či malé. Toto číslo lze poměřovat k požadované návratnosti na investovaný kapitál. Pokud např. jiná investice se stejným rizikem vynáší 10 % a naše firma dlouhodobě 5 %, její miliardové zisky ji nezachrání před úpadkem.
V minulém článku na toto téma bylo uvedeno i to, že uvedené je v praxi rozšířeno a komplikováno o množství faktorů. Tyto lze rozdělit následovně:
- správný odhad návratnosti kapitálu,
- poměření návratnosti kapitálu k požadované návratnosti na kapitál,
- posouzení toho, proč vlastně existuje v daném období nesoulad mezi ROIC a požadovanou návratností na kapitál.
Zatímco se návratnost na kapitál ve většině případů odhaduje na základě zisku (obecně zisk lomeno kapitál), relevantnější pohled je na základě volného cash flow – tj. na základě zisků upravených zejména o odpisy a investice. Kapitálem se pak povětšinou myslí účetní položka v rozvaze (tj. vlastní jmění a úročený dluh a jeho ekvivalenty). Jejich účetní hodnota je ale v podstatě irelevantní – většinou neříká moc o skutečné hodnotě kapitálu. Relevantní hodnotou je pouze hodnota kapitálu při jeho alternativním použití. Pokud je např. účetní hodnota kapitálu 100 a těchto 100 mohu skutečně ze společnosti dostat a investovat jinam (se stejným rizikem a výnosem např. 15 %), účetní ROIC je dobrý pro hrubé posouzení ziskovosti firmy (relativně k nákladu kapitálu, který je zde právě oněch 15 %). Pokud ale jsou investice do firmy z většiny nevratné (což je v naprosté většině případů), nelze se unáhlovat v závěrech ohledně velikosti ROIC.
Zejména v cyklických odvětvích je pak nutno přihlédnout k současné fázi cyklu. Firmy v takovýchto odvětvích se často pohybují mezi extrémy nadměrné a nedostatečné ziskovosti – ROIC pod požadovanou úrovní návratnosti v dobách recese a ROIC nad ní v dobách silné poptávky. V dobách dobrých si tak vydělávají na doby zlé. V takovýchto odvětvích, která vedle cyklické poptávky většinou čelí i výrazné cykličnosti investic (jde o dlouhodobé investice, po kterých následuje období malých investic), je důležitý i zmiňovaný pohled přes volné cash flow místo přes zisky. Volné cash flow se zde totiž od zisků většinou výrazně liší – je vyšší v obdobích po zainvestování (investice jsou menší než odpisy) a je nižší v obdobích obnovy, nebo kapacitní expanze. Příkladů takovýchto odvětví je mnoho – počínaje automobilovým průmyslem, přes komoditní chemii a rafinérie po ocelářství.
Ač tedy nelze jen tak od boku posuzovat přiměřenost zisků, pohled na ROIC nejziskovějších odvětví je přinejmenším zajímavý. Např. ve Spojených státech je návratnost tabákového průmyslu, kosmetického průmyslu a produkce domácích potřeb znatelně nad 20 %. S přihlédnutím k tomu, že zdaleka nejde o cyklická a riziková odvětví, je to „dost“. Důvodem přetrvávající vysoké ziskovosti těchto a mnoha jiných odvětví je často jediné – málo elastická poptávka (malá reakce na cenu) a zároveň velké bariéry vstupu, plynoucí zejména z vybudované značky a distribuce. Nelze ale zaměňovat vysokou návratnost těchto odvětví s tím, že by nutně představovaly dobrou investiční příležitost. Jejich vysoký ROIC (relativně k požadované míře návratnosti) již je odražen ve vysokém poměru tržní ceny a účetní hodnoty akcie (P/BV).