Finanční systém nás zklamal a náklady s tím spojené nereprezentují pouze výdaje na záchranu finančních institucí, ale i náklady plynoucí ze špatné alokace kapitálu. K tomu se nyní ještě přidávají ztráty z rostoucí nezaměstnanosti. Celkový náklad se proto počítá doslova v biliónech dolarů. Přínosy finančních inovací, které ke vzniku krize přispěly, se přitom tomuto číslu ani zdaleka neblíží, uvedl nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz. Poměr celkových přínosů a nákladů tedy podle Stiglitze indikuje, že se stala velká chyba. Krize podle jeho názoru narušila i společenskou dohodu, na jejímž základě existovala ochota tolerovat nerovnosti ve společnosti, které vedly ke zvýšené inovaci a růstu. Pokud ale zmíněné nerovnosti existují i v případě, že dochází k masivním ztrátám, tato tolerance se ztrácí.
Kvůli krizi je nyní těžké přijmout tezi, že jsou trhy schopny se samy regulovat. Neviditelná ruka trhu se úplně zdiskreditovala. Přitom to, že například kvůli asymetrickým informacím nefunguje, je podle ekonoma známo již dlouho, některé politické skupiny však nejsou ochotny tento fakt přijmout. Tržní selhání ve skutečností znamenají selhání veřejnosti, která jim nebyla schopna zabránit.
Centrální bankéři podle Stiglitze často tvrdí, že bublinu nelze poznat dříve než praskne; a i pokud by to šlo, neexistují nástroje, jak jejímu vzniku zabránit. To ale podle Stiglitze není pravda, nástroje vždy existovaly, centrální bankéři je však nechtěli použít. Jedním z indikátorů, že finanční systém nefunguje tak, jak má, byla velikost transakčních nákladů – pokud 40 % korporátních zisků generoval finanční sektor, znamenalo to, že nefunguje efektivně. To je patrné například i na výši poplatků za převod hotovosti, která je neúměrná k nákladům a která odráží neefektivnost sektoru, jeho monopolní sílu a neochotu řešit uvedený problém.
Velikost finančního sektoru by se podle Stiglitze měla zmenšit, ne však plošně. Měla by narůst ta část, která poskytuje peníze private equity společnostem a podnikům, snížit by se měla část zabývající se „gamblingem“. To je ale přesně opak toho, co se nyní ve Spojených státech děje. Problémem jsou jak banky, které jsou „příliš velké na to, aby padly“, tak banky, které jsou příliš propojené a mají podobný model fungování. Tento problém se však v Evropě ani v USA neřešeší. A uprostřed další krize tak finančníci opět „přiloží zbraň na spánek politiků a řeknou, že pokud jim nedají peníze, zhroutí se celý svět“. Podle Stiglitze by tak mělo být zavedeno pravidlo „pokud jsi příliš velký na to, abys padl, jsi příliš velký na to, abys existoval“.
Zdroj: Bloomberg TV