Sociální nerovnost je jistě zajímavý předmět akademického výzkumu, s mnoha morálními, ekonomickými a politickými aspekty. Intenzivní debatu na toto téma rozvířila minulý rok vydaná kniha Richarda Wilkinsona a Kate Pickettové "The Spirit Level: Why Equality is Better for Everyone" (volně přeloženo: Proč je lepší dávat přednost rovnosti).
Autoři (Wilkinson je povoláním epidemiolog, Pickettová odbornicí na veřejné zdravotnictví) se v ní s pomocí řady statistických šetření a bezpočtu srovnávacích analýz pokouší dokázat, že nad určitou hranici již další přírůstky materiálního bohatství nemají za následek zlepšení celkové kvality života (měřeno očekávanou délkou dožití, důvěrou ve společnost apod.) Místo toho podle obou vědců rostoucí nerovnost úzce koreluje se zvyšující se kriminalitou, porodností náctiletých, obezitou a jinými sociálními problémy. I Bohatí lidé ve společnostech s velkými rozdíly mají více sociálních problémů než dobře zajištění občané z více rovnostářských zemí, tvrdí Wilkinson s Picketovou.
V další části své knihy se autoři pokouší vysvětlit příčiny svých předchozích závěrů, neboli důvod proč je nerovnost spojená s negativními společenskými jevy. Zde se už jejich analýza podle mnohých pouští na mnohem tenčí led. S odvoláním na některé studie se čtenář dozví, že člověk je společenský tvor a že jeho sebevědomí je úzce spojeno s jeho postavením (statusem). Nerovnost má mnoho praktických dopadů, které způsobují depresi, a tedy i nežádoucí jevy typu přejídání, braní drog a kriminality.
S jistou dávkou nadsázky by se dalo říct, že kniha volá po mnohem větším přerozdělování bohatství, a tedy i po mnohem mohutnějším a vtíravějším státním aparátu a po větší roli státu v ekonomice vůbec. To pochopitelně nenechalo odpůrce této myšlenky chladnými, o čemž svědčí i nedávno vydaná zpráva think-tanku Policy Exchange, který se pokouší některé závěry kontroverzní publikace vyvrátit.
Podle analytiků z Policy Exchange došli Wilkinson s Pickettovou ke svým poznatkům hlavně díky výskytu statistických odchylek (tzv. outliers), jakými jsou například dlouhověkost v Japonsku, vysoké počty vražd v USA a skoro všechny ukazatele ve Skandinávii. Pokud se tyto odchylky odstraní, korelace mezi nerovností a sociálními problémy prý zcela zmizí. Příčiny rozdělení bohatství lze prý najít v kulturních faktorech.
„Španělsko a Japonsko mají rozdělení příjmů dané strukturou jejich společností. Nejsou to soudržná společenství proto, že by jejich příjmy byly rozděleny rovnoměrně, ale proto, že v obou zemích se společnost vyvíjela v pozoruhodné pospolitosti,“ píší autoři z Policy Exchange.
Zajímavé je, že podobné postřehy lze najít i v knize Wilkinsona a Pickettové, když srovnávají jednotlivé americké státy. „Vermont má nejvyšší daňové břemeno ze všech států unie, zatímco sousední New Hampshire druhé nejnižší. Avšak právě New Hampshire je na tom, co se sociálních problémů týče, z celých Spojených států nejlépe a hned za ním, na třetím místě, je Vermont. Oba státy mají také relativně rovnoměrné rozdělení bohatství.“
Co už autoři nedodávají je, že oba státy jsou také velmi etnicky homogenní, žije zde velmi málo národnostních menšin. Ve Švédsku a Japonsku je tomu také tak. Podle autora ekonomického sloupku Buttonwood týdeníku The Economist je možné, že sociální výdaje se jeví „přijatelnější“, jestliže jsou jejich příjemci „lidé jako my“.
(Zdroj: The Economist)