Podle Oliviera Blancharda musí ve světové ekonomice dojít k nalezení nové vnitřní a vnější rovnováhy. První z nich znamená zmenšení deficitů a posilování poptávky soukromého sektoru v rozvinutých ekonomikách. Druhá spočívá ve větší orientaci Spojených států a některých dalších rozvinutých ekonomik na exporty a zároveň ve větší orientaci Číny spolu s některými dalšími rozvíjejícími se ekonomikami na domácí poptávku. Toto hledání nové rovnováhy můžeme vnímat ve dvou dimenzích. První z nich je oddlužení privátního sektoru v zemích s vysokými deficity. Tuto cestu shrnuje nový normál Mohameda El-Eriana ze společnosti Pimco. V rámci druhé musí reálně posílit kurzy měn ekonomik, které mají silnou externí pozici, dobré investiční příležitosti či obojí.
Agresivní monetární politika rozvinutých ekonomik, zejména Spojených států, tvoří součást obou zmíněných procesů. Hlasité stížnosti na oslabování dolaru ze zbytku světa částečně odrážejí neproporcionální vliv politiky Spojených států. Ještě více jsou ale odrazem neochoty přijmout potřebné změny, kdy se je každý snaží přesunout na někoho jiného. Spojené státy v tomto sporu musí zvítězit, protože jejich objem střeliva je neomezený: Není limit pro objem dolarů, které může Fed vytvořit. Hovořit je třeba jen o podmínkách kapitulace - potřebných změnách v nominálních kurzech a domácích politikách po celém světě.
Současná nízká a stále klesající inflace znamená potenciální katastrofu. Fed chce zabránit tomu, aby se Spojené státy vydaly směrem Japonska, další kolo kvantitativních uvolňování se tak zdá být nevyhnutelné. Globální důsledky jsou jasné: Dojde k nárůstu cen dlouhodobých aktiv a kapitál poteče do zemí s méně expanzivní politikou. Ty mohou nechat posílit své měny a omezit svou vnější konkurenceschopnost, nebo intervenovat a akumulovat nechtěné dolary, nebo omezit tok kapitálu. V minulosti docházelo ke kombinaci všech tří možností a nyní tomu bude stejně.
Spojené státy hodlají namísto spolupráce vnutit svou vůli zbytku světa tištěním peněz. Tuto válku vyhrají. Buď vyvolají ve zbytku světa inflaci, nebo oslabí dolar. Pro všechny by ale bylo lepší, kdyby došlo ke spolupráci. Příležitostí bude setkání zástupců zemí G20 v listopadu.
Ke konci minulého týdne zvýšilo oslabování dolaru obavy z toho, že by slabost této světové rezervní měny mohla destabilizovat globální ekonomiku a dotlačit další země k odvetným devalvacím. Dolar k jenu oslabil na patnáctileté minimum a k euru na osmiměsíční minimum - kvůli rostoucím očekáváním dalšího pumpování peněz do americké ekonomiky. Jeden z čelních evropských představitelů, který nechtěl být jmenován, uvedl, že další agresivní kolo monetárního uvolňování ze strany Fedu by bylo „nezodpovědné“, protože by zvýšilo konkurenceschopnost amerických exportů na úkor ostatních zemí. Simon Derrick, hlavní měnový stratég z BNY Mellon, míní, že Spojené státy měnovou válku vyhrávají, protože slabší dolar pomáhá jejich ekonomice, ale mohou poškodit další velké ekonomiky, jako jsou Čína, Japonsko či Evropa.
(Zdroj: FT)