Pohled na světovou ekonomiku nabízí jen pár pozitivních příkladů toho, jakým směrem se nyní vydat dál. Za povšimnutí stojí nedávná minulost čtyř zemí: Francie, Řecka, Japonska a Zimbabwe. Pokud by se udílela cena za nejhorší ekonomickou politiku, vyhrála by ji asi ta poslední. V letech 2008 a 2009 prošla její ekonomika mimořádnou hyperinflací. Ceny rostly tak rychle, že centrální banka vytiskla bankovky v hodnotě 100 bilionů dolarů. Nyní již Zimbabwe nepoužívá vlastní měnu, tyto bankovky se ale stále dají koupit asi za pět dolarů (amerických).
Pro někoho je těžké si představit, že by se Spojené státy vydaly podobným směrem. Mnozí z pravé části politického spektra se ale obávají, že politika Fedu, zaměřená na boj s vysokou nezaměstnaností, se projeví hlavně vysokou inflací. Ben Bernanke se však obává více toho, že se Spojené státy vydají směrem k Japonsku. Tato země přitom bývala považována za konkurenční hrozbu Spojeným státům podobně, jako je tomu dnes u Číny. Po prasknutí japonské bubliny na realitním a akciovém trhu se ale tyto obavy rychle rozptýlily. Kritici japonské centrální banky tvrdí, že se příliš orientuje na boj s neviditelnou inflační hrozbou. Bernanke patřil mezi ně a to bylo možná příčinou jeho větší ochoty k monetárním experimentům.
Zkušenosti Japonska jsou si vědomi i ekonomové z Obamovy vlády a tlačí proto na vyšší stimulační výdaje. I fiskální politika ale má svá rizika. Čím více se spoléháme na deficitní financování, tím větší je riziko dluhové krize podobné té, která probíhá v Řecku. V současnosti se dluhopisový trh příliš neobává nedostatečné solvence USA. To samé ale platilo ještě před čtyřmi roky o Řecku.
Hrubý domácí produkt na hlavu je ve Francii o 29 % nižší než ve Spojených státech. Hlavní důvod představuje nižší počet odpracovaných hodin. Francouzi také podléhají vyššímu zdanění – v roce 2009 představovaly daně 42 % HDP, v USA to bylo 24 %. Možná již brzy proběhne ve Spojených státech experiment, který ukáže, jaký je vztah mezi vyšším zdaněním a počtem odpracovaných hodin. Stane se tak, pokud vláda během následujících desetiletí nesníží mandatorní výdaje a bude muset zvýšit daně na evropské úrovně. Pak se uvidí, zda bude příští generace Američanů trávit méně času v práci a namísto toho bude srkat espresso v kavárnách.
Uvedené je výtahem z „Four Nations, Four Lessons“ od Gregoryho Mankiwa, profesora ekonomie na Harvardu.
(Zdroj: NYTimes)