Turkmenský prezident Garbanguly Berdymukhamedov si svoji dnešní návštěvu v Moskvě jistě užije. Hostí ho jak jeho ruský protějšek Dmitrij Medveděv tak premiér Vladimir Putin, kterým na výsledku schůzky záleží mnohem víc než Turkmenovi. Hlavním tématem rozhovorů je projekt Transkaspického plynovodu, jehož realizace (a napojení na evropský plynovod Nabucco), by skoncovala s ruským monopolem na dovoz středoasijského plynu do Evropy, což by výrazně podrylo postavení ruského Gazpromu. Tandem Putin-Medveděv tak bude muset Turkmenům za neúčast v Nabuccu slíbit nemalé ústupky.
Důležitost schůzky dokládá několik indicií. Berdymukhamedov do Moskvy jezdí zřídka a ještě řidčeji se setkává s Putinem i Medveděvem. Jeho stát není členem téměř žádné mezinárodní organizace na postsovětském prostoru (dokonce i v nic neznamenajícím Společenství nezávislých států má jen přidružený status). Naplánován není ani jindy obligátní podpis desítek memorand a smluv o spolupráci. Rusové chtějí znát jen jedno: „Jasnou odpověď na otázku, jestli se Turkmenistán připojí k projektu Transkaspického plynovodu,“ sdělil nejmenovaný diplomatický zdroj listu Kommersant.
Plynovod, který by se táhl po dně Kaspického moře a přes Kavkaz a Turecko obešel trubky Gazpromu, leží Rusům v žaludku dlouho. Pravý poplach ale v Moskvě před několika měsíci vyvolala zpráva, že Evropská komise od členských států EU dostala mandát na vyjednávání s Ázerbájdžánem a Turkmenistánem (perspektivně hlavními dodavateli plynu do Nabucca) a začala s nimi vést rozhovory o výstavbě plynovodu a vzájemné spolupráci. Brusel počítá s tím, že Transkaspický plynovod bude jedním z hlavních zdrojů plynu pro Nabucco, přímého konkurenta ruského projektu South Stream, jenž má do Evropy surovinu dopravit po dně Černého moře.
Původním trumfem Moskvy k blokaci Transkaspického plynovodu měl být summit kaspických států (Rusko, Ázerbájdžán, Kazachstán, Turkmenistán a Írán), který se měl konat letos v Rusku. Na něm měla být přijata Konvence o právním statutu Kaspického moře, v níž by bylo zakotveno, že kpokládce plynovodů v moři je nutný souhlas všech signatářů dokumentu. Kvůli rozporům ohledně principů vymezení mořských hranic (podle toho, jestli je Kaspické moře mořem - či jezerem) se ale schůzka pěti států uskuteční nejdřív v příštím roce, takže se Turkmeni na mínění ostatních států zatím ohlížet nemusí.
Rusku tedy zbývá jediná alternativa: Gazprom se nabídne, že od Ašchabadu odkoupí víc plynu, a to za evropskou cenu. Jenže ani tato nabídka pravděpodobně stačit nebude, jelikož Turkmenistán ke Gazpromu chová pramalou důvěru. Ještě v roce 2008 se ruský plynárenský gigant zavázal od Turkmenistánu odebírat 80-90 mld. m3 plynu ročně za solidní evropskou cenu. Jenže po záhadném výbuchu tranzitního plynovodu z jara 2009 (zrovna když ceny ropy, na něž je plyn navázán, klesly na 40-50 USD za barel), byly dodávky na rok zcela zastaveny a od té doby Moskva kupuje jen asi 11 mld. m3 plynu ročně, což přináší turkmenské státní kase nemalé ztráty.
Zvýšení ruského odběru by pro Turkmenistán bylo ekonomicky výhodné, ale minulá zkušenost ho nutí k obezřetnosti. Gazprom by navíc rád výměnou za zvýšení importu dostal od Ašchabadu slevu, jelikož na celé operaci při vysoké nákupní ceně, následné přepravě a prodeji v Evropě prodělává. Turkmenistán je tedy na koni a může si vybírat. Krom Íránu může nevyužité objemy, zatím 30 mld. m3 ročně, od roku 2009 posílat do Číny, přičemž za několik let se kapacita nově postaveného plynovodu Turkmenistán-Uzbekistán-Kazachstán-Čína ještě zvýší, takže objem turkmenských dodávek vzroste na 65 mld. m3 ročně. Číňané ale plyn odebírají za (pro ně) velmi výhodnou cenu (kolem 250 USD/1000 m3, oproti současným 500 USD v Evropě), takže lákadlo naditých evropských peněženek zatím drží Nabucco při životě.
(Zdroj: Kommersant, Vedommosti, Eurasia Daily Monitor)