Evropské banky by mohly v případě odchodu Řecka z eurozóny čelit velkým ztrátám a nakonec i krachu. Finanční domy na celém kontinentu sice zvýšily kapitálové polštáře, odepsaly drtivou část řeckých dluhopisů a využily levné úvěry od Evropské centrální banky (ECB) k refinancování poboček v jižní Evropě, avšak vůči nákaze a panice, které by se mohly začít šířit po řeckém exitu, zůstávají nadále zranitelné. Dva roky po začátku dluhových patálií eurozóny, během nichž měly možnost se připravit, bankám stále hrozí hromadný odliv vkladů a obří ztráty z odpisů zbankrotovaných států.
Analytici řecký odchod přirovnávají k Pandořině skřínce. Podle řady z nich by se jednalo o pohromu, která by otevřela dveře pro další katastrofy a stanovila precedent. Bezprostředním rizikem pro banky by byl masivní odliv úspor ze zadlužených ekonomik Portugalska, Španělska, Itálie a Irska, jejichž obyvatelé by mohli podlehnout obavě, že Řecko není poslední zemí, která se v eurozóně neudrží. Podle Banky pro mezinárodní platby měly německé, francouzské a britské banky za čtyřmi zmíněnými periferními ekonomikami ke konci loňského roku pohledávky v hodnotě necelých 1000 mld. EUR.
Pokud by Řecko k fatálnímu kroku přistoupilo, jeho nová měna by pravděpodobně ihned ztratila desítky procent hodnoty. Jednotlivci, stát i soukromý sektor by nebyli s to splácet zahraniční závazky. Navíc by Řekové, kteří ještě nepřevedli peníze do zahraničí nebo je nezašili do matrací, přišli o celoživotní úspory. Jestliže by evropští lídři nebyli schopni veřejnost přesvědčit o výjimečnosti a izolovanosti řeckého případu, střadatelé v dalších zadlužených zemích by mohli začít houfně vybírat úspory a převádět je do zemí považovaných za bezpečnější.
„Největší riziko, kterému banky momentálně čelí, je hromadný odliv vkladů,“ tvrdí Andrew Stimpson, bankovní analytik z Keefe, Bruyette & Woods. „Čím víc budou politici otevřeně mluvit o odchodu, tím větší je pravděpodobnost, že lidé ve Španělsku, Irsku a Portugalsku začnou vybírat peníze ze svých lokálních bank.“
Podobné obavy se možná začínají potvrzovat. Od ledna 2011 do března 2012 z bank v Řecku, Irsku, Itálii a Španělsku odteklo 80,6 mld. EUR (3,2 %) vkladů domácností a společností. Konkurenci v Německu a Francii ve stejném období vklady vzrostly o 217 mld. EUR (6,3 %). V roce 2009 činila hodnota depozit v řeckých bankách 230 mld. EUR; do března 2012 došlo k poklesu na 160 mld. EUR.
Evropským bankám hrozí krom odlivu vkladů další rizika. Jedním z nich je financování poboček v periferních ekonomikách eurozóny, kdy například půjčku v eurech dceři ve Španělsku by po přechodu země zpět na národní měnu nemusela matka už nikdy dostat nazpět. Banky se toto nebezpeční snaží zredukovat napojením zahraničních dcer na úvěrové linky ECB. Této možnosti využily například nebo . Finanční ústavy se dále pokouší snižovat objem obligací rizikových zemí ve svém portfoliu, aby tak omezily dopad případných státních bankrotů.
Ani to však nemusí stačit, aby se zabránilo šíření nákazy. Osm největších evropských bank se před runy a kolapsem finančních tepen může schovat za likviditním polštářem o velikosti 1,1 bilionu euro (zahrnuje hotovost, vklady u centrálních bank a nezastavená aktiva). Ten ale v případě ztráty důvěry v systém po celé eurozóně na zabránění nejhoršímu nebude dostačovat, napsali včera v poznámce pro investory analytici .
Jejich kolegové z francouzské odhadují kurzové a úvěrové ztráty z možného rozpadu eurozóny v německých, francouzských, britských, amerických, švédských, švýcarských, dánských, australských a belgických bankách na 1100 mld. USD.
Ekonomové švýcarské ve své zprávě uvádějí, že řecký exit s „významnou“ pravděpodobností „spustí řetězovou reakci runů na banky a rostoucích rizikových prémií u státních dluhopisů slabších zemí, což nakonec rozloží celou eurozónu.“ Nákazu by dokázalo zastavit jen okamžité zformování plnohodnotné politické a fiskální unie, která by se plošně zaručila za bankovní vklady. Takovou reakci prý ale čekat nelze.
(Zdroje: Bloomberg, Reuters, ČTK)