Byly doby, kdy cena zlata představovala indikátor toho, jak moc se investoři obávají poklesu hodnoty peněz. Dnes tomu tak už ale být nemusí. Alespoň si to myslí Simon Derrick z Bank of New York Mellon, podle kterého přišel čas na přehodnocení signálů, které trh zlata vysílá: „V minulosti jsme několikrát upozorňovali na to, že zlato funguje jako důležitý ukazatel obav investorů ze ztráty hodnoty peněz. Tyto obavy stály za pohybem jeho ceny v 70. letech a táhly ji i během rally, která začala v roce 2001. Za pozornost proto stojí vývoj, který nastal po září minulého roku, kdy cena zlata přestala stoupat.“
Derrick připomíná, že změna chování ceny zlata přichází ve stejnou dobu jako operace Twist. Je možné, že tato operace by utlumila inflační paranoiu, kterou vyvolali Ron Paul, Zero Hedge, Jim Rogers, Peter Schiff a další, kteří nazvali QE tištěním peněz a ničením jejich hodnoty? Těžko říci. Derrick však poukazuje na to, že zastavení růstu ceny zlata jde ruku v ruce s poklesem měnových rezerv, který je patrný zejména v Číně.
Významným tahounem dřívějšího růstu rezerv byla reakce investorů na akomodační politiku v USA. Je proto možné, že vývoj v oblasti měnových rezerv naznačuje, že nastal významný posun v sentimentu vůči dolaru. Ten ale není jedinou měnou, která za poslední rok získala na síle. Nové QE ve Velké Británii nevedlo k oslabení libry a japonský jen se několikrát pokoušel o růstový trend. A musíme uvážit i to, že když James Bullard ze St Louis Fed chladil optimismus ohledně dalšího QE, zlato neoslabilo tak, jak bychom běžně čekali. Zdá se tedy, že neplatí dřívější logika „žádné QE = negativní pro zlato = pozitivní pro dolar“.
Zajímavý pohled na současný vývoj má Julien Garran z (10,71 CHF, -0,19%). Ten poukazuje na fakt, že všechny hlavní těžební komodity mimo zlata jsou nyní v „oficiálním“ medvědím trhu. Podobný vývoj přitom nastal na počátku 30. let před Velkou depresí a můžeme ho proto považovat za deflační signál. Rozdíl dnes spočívá samozřejmě v tom, že nás nesvazuje neflexibilní zlatý standard, ale ve hře mohou být podobné síly jako dříve. Důvodem je to, že i dolarový standard ztratil na flexibilitě a vyvolává tudíž stejné problémy jako standard zlatý. Jako příklad lze uvést to, že objem úvěrů je relativně k rezervám malý a není tu dostatek bezpečných dolarových uchovatelů hodnoty.
(Zdroj: FTAlphaville)