Proti stabilizačnímu mechanismu a paktu fiskální stability se stavěla řada odpůrců. Ti v sérii námitek vznesených od počátku července – jednu z nich podepsalo dokonce 37 000 německých občanů, díky čemuž šlo podle deníku Financial Times o největší protest kdy uplatněný u soudu – argumentovali hlavně tím, že stabilizační mechanismus a pakt fiskální stability porušují ustanovení německé ústavy. Konkrétně podemílají suverenitu německého parlamentu, převádějí pravomoci do Bruselu a vystavují peníze německých daňových poplatníků riziku bez možnosti demokratické kontroly. Navrhovatelé se domáhali vydání předběžného opatření, které by zabránilo Německu v ratifikaci smlouvy o stabilizačním mechanismu a smlouvy o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii.
Soudci rozhodli dočasně
Ústavní soud ale volání po vydání předběžného opatření odmítl, čímž ratifikaci smluv povolil. Ovšem za určitých podmínek. Za prvé, obě komory německého parlamentu musejí být informovány o rozhodnutích, učiněných v rámci Evropského stabilizačního mechanismu. A to bez ohledu na ustanovení smlouvy o ESM o důvěrnosti informací. A za druhé, Německo musí zajistit, aby jeho expozice vůči stabilizačnímu mechanismu nepřesáhla 190 miliard euro bez souhlasu dolní komory parlamentu. Výrok německých ústavních soudců byl velmi důležitý, ale nikoli definitivní. Jedná se zatím jen o předběžné rozhodnutí, konečné se očekává ke konci letošního roku.
Otázkou stabilizačního mechanismu se v červenci zabýval i Nejvyšší soud v Irsku. Ten zase zamítl odvolání proti rozhodnutí nižší instance, že stabilizační mechanismus je podle irských právních předpisů zákonný. Ve stejném duchu jako u německých námitek i v Irsku došlo ke zpochybnění stabilizačního mechanismu, a to na základě rozporu nikoliv jen s irskou ústavou, ale i s ustanoveními úmluv EU o ekonomických a monetárních pravidlech. S tím, že pokud by Irsko ke smlouvě o stabilizačním mechanismu přistoupilo, mělo by to dopad na výlučnou působnost EU ve vztahu k euru.
Námitka byla nakonec zamítnuta a po usnesení Nejvyššího soudu se irská vláda rozhodla stabilizační mechanismus formálně ratifikovat. Další vývoj byl ale poměrně zajímavý. Navzdory zamítnutí námitky totiž Nejvyšší soud postoupil některé otázky navrhovatelů Evropskému soudnímu dvoru ke zvážení, zda jsou fiskální pakt a stabilizační mechanismus v souladu s úmluvami EU a evropským právem.
Na Iry se nečekalo
Zpět k rozhodnutí německého ústavního soudu. Jedním z požadavků navrhovatelů bylo odložení rozhodnutí do doby, než Evropský soudní dvůr rozhodne v irské kauze. Tento požadavek němečtí soudci zamítli s tím, že rozhodnutí z 12. 9. 2012 je technicky pouze prozatímním rozhodnutím a odkaz na rozsudek Evropského soudního dvora lze uvést až v konečném formálním usnesení, které ústavní soud v Karlsruhe vydá za několik měsíců. Ústavní soud nepochybně přistoupil k vydání prozatímního rozhodnutí i kvůli extrémnímu napětí a nestabilitě na finančních trzích a přetrvávající urgentní potřebě přijmout finanční bezpečnostní opatření v celé eurozóně.
Spíše než jako širší výklad evropského práva by rozhodnutí mělo být správně vnímáno jako rozhodnutí o kompatibilitě s německým ústavním právem a demokratickými postupy. I přes oslavy prozatímního rozhodnutí na finančních trzích a v politických kruzích bude nicméně velmi zajímavé sledovat, co ve svém rozhodnutí o aspektech evropského práva ve vztahu ke stabilizačnímu mechanismu a paktu fiskální stability uvede Evropský soudní dvůr.