Situace v eurozóně je nyní relativně poklidná. Tento dojem alespoň získáme, hovoříme-li s portfolio manažery. Angela Merkelová navštívila Řecko, Irsko znovu vstoupilo na dluhopisové trhy, rozvaha ECB pomáhá Španělsku a Itálii. Tak čeho se strachovat? Je toho ale dost. Riziko chaotického rozpadu eurozóny sice díky ECB významně pokleslo. To nejhorší z krize v eurozóně za námi ale rozhodně není.
Ještě před několika měsíci se podniky a analytici připravovali na brzký odchod Řecka z eurozóny, nyní je pravděpodobnost tohoto scénáře znatelně níže. Hlavním důvodem se zdá být to, že Německo vstoupilo do volební kampaně před volbami naplánovanými na září 2013. Merkelová tak nechce být zodpovědná za důsledky, které by odchod Řecka z eurozóny přinesl. Obecně přijímaná logika je přitom taková, že pokud Německo chce, aby Řecko v unii zůstalo, ono skutečně zůstane. Takový názor má ale několik vad. Merkelová totiž nedisponuje žádnými pákami na to, aby z Bundestagu dostala více peněz na pomoc této zemi. A i kdyby se jí to přece jen povedlo, zbylí členové tzv. trojky k podobným krokům přistoupit nemusí.
Řecko minulý týden představilo detaily svého rozpočtu pro příští rok. Dluh by se podle něj měl vyšplhat na 189 % HDP. Pokud se nepodaří dostat ho pod kontrolu, MMF nebude moci poskytnout další peníze. Jediný způsob, jak dluh snížit, je jeho částečný odpis. Německo ale doposud takový krok odmítalo, stejně tak i MMF a ECB. Navíc je možné, že i kdyby Německo peníze sehnalo, Řecko nemusí v další fiskální konsolidaci pokračovat, protože se bude již pátým rokem potácet v recesi.
Současná strategie vnitřní devalvace není politicky ani sociálně udržitelná, veřejná podpora eura od poloviny tohoto roku výrazně poklesla. A pokud vláda příští rok z ekonomiky stáhne dalších 9 miliard eur, snižovat se bude i nadále. Očekáváme, že vládní koalice během několika měsíců zkolabuje a nové volby dostanou do čela vlády hnutí Syriza. To pravděpodobně dodrží své sliby týkající se pozastavení úsporných opatření a dluhového moratoria. Trojka pak pravděpodobně dohodne odchod Řecka z eurozóny spolu s přechodným financováním, které by mělo mírnit dopady tohoto kroku. Tento krok může přijít již v první polovině příštího roku.
Irsko je na rozdíl od Řecka považováno za vzorový příklad toho, jak se dostat z recese. Zdá se, že investoři v jeho případě věří v odvrácení defaultu. Soudě podle vývoje PMI v posledních osmi měsících, dochází k oživení aktivity ve výrobním sektoru, což je v protikladu s vývojem v eurozóně. I tak má ale Irsko velký problém: Nedosahuje žádného ekonomického růstu. Domácí poptávka totiž na rozdíl od exportů ekonomiku brzdí, nezaměstnanost se stabilizovala na velmi vysokých úrovních (14,7 %). Bez růstu není dluh udržitelný a nakonec bude muset dojít i v případě Irska k restrukturalizaci dluhu. Ta může mít několik forem, je ale jasné, že Irsko z problémů venku ještě není.
Klid v eurozóně je do značné míry odrazem aktivit ECB. Euforie, která doprovází její OMT, ale pravděpodobně nevydrží. Tento program se zaměřuje pouze na fiskální stránku krize, nadále ale bude docházet ke zhoršování ekonomických indikátorů kvůli utahování ve Španělsku a Itálii. Obavy investorů budou také růst s tím, jak se budou čerpané zdroje ze záchranných fondů blížit jasně dané hranici 500 miliard eur.
Současné uklidnění poskytuje prostor vedení eurozóny pro pokrok ve vytvoření politické, bankovní a fiskální unie. Kdyby se tak stalo, k výše popsanému scénáři by nemuselo dojít. Tahounem změn v eurozóně je ale obvykle tlak trhů a je tak pravděpodobné, že současná příležitost zůstane nevyužita.
(Zdroj: RGE/Megan Greene, EconoMonitor)