Makroekonomická data ze Spojených států v posledních dvou měsících pozitivně překvapují, aspoň ta nejdůležitější z nich. Kromě jiných určitě velmi potěšila amerického prezidenta v probíhající předvolební kampani. Čísla prokazující lepšící se ekonomickou situaci dávají obhajujícímu kandidátovi a jeho straně trumfy navíc, zatímco vyzyvateli volajícímu po změně je berou z ruky.
V posledních dvou měsících, kdy volební kampaň vrcholila, došlo ke znatelnému zlepšení čísel z trhu práce. Počet nových míst za září byl v souladu s odhady (po revizi ovšem výš), za říjen je výrazně překonal. Míra nezaměstnanosti v září překvapivě spadla pod 8 procent a i přes říjnovou korekci (která se čekala) zůstává níž. Předběžná data o HDP za třetí kvartál ukázala vyšší růst ekonomiky, než se čekalo. Z dalších indikátorů, které by ještě mohly na veřejné mínění mít vliv, dvakrát pozitivně překvapil maloobchod a index nákupních manažerů ISM.
Baracku Obamovi to s ekonomickými daty vyšlo už minule - před jeho prvním zvolením prezidentem - ovšem trochu jinak. V roce 2008 došlo ke střídání v Bílém domě, Obama nahradil republikána Bushe. Finanční krize tehdy začala naplno doléhat na ekonomiku, což zesílilo volání po změně. HDP za třetí kvartál 2008 výrazně propadl, nezaměstnanost v říjnu poskočila dál vzhůru, pracovních míst už masivně ubývalo, i když rekordně špatná čísla přišla až na přelomu roku. Index ISM v září i říjnu výrazně spadl a maloobchodní tržby klesaly. Zmíněná data byla zároveň horší než odhady, a to většinou výrazně. Takové zprávy by určitě neprospěly jakékoli vládě, jež by zrovna vedla zemi.
Jak to vypadalo ještě dříve? Při obhajobě pozice v roce 2004 se mohl prezident Bush mladší opřít o ekonomiku jen částečně. HDP zrychlil, i když méně, než se čekalo. Tvorba pracovních míst byla vysoká a nad očekávání, nezaměstnanost stagnovala kolem 5,5 procenta, index ISM se sice nacházel vysoko nad 50 body, ale zhoršoval se a nedosáhl předpokládaných hodnot. Výsledek voleb byl tehdy těsný. Konec roku 2000, kdy byl George Bush poprvé zvolen do úřadu, na tom ekonomika nebyla dobře co se týče růstu. HDP téměř stagnoval. Slabá byla tvorba pracovních míst, v říjnu jich dokonce ubylo, ISM se nacházel v pásmu ukazujícím na pokles průmyslu. Nezaměstnanost však zůstávala nízká, pod 4 procenty. Celkově ne příliš dobrá čísla, a tedy argument pro vystřídání demokratického prezidenta republikánským, což se také stalo.
Že jsou americké volby hodně o ekonomice, je známá věc. Lze to chápat nejen jako ovlivňování voličů sliby a líbivými ekonomickými hesly během kampaně, ale také právě jako vliv aktuálního vývoje ekonomiky na veřejné mínění. Pohled dál do historie by pravděpodobně ukázal další příklady. Nabízí se otázka, jak silně může aktuální stav ekonomiky volbami zahýbat, a pak také otázka souladu politického a hospodářského cyklu. Pokud by jejich délka byla stejná, mohla by ekonomika systematicky pomáhat jedné straně. Stačilo by upravit fázi - fiskální politikou cyklus vhodně posunout.
Podle NBER býval hospodářský cyklus opravdu zhruba čtyřletý. Těžko však zakladatelům Spojených států přičítat nějaký úmysl při stanovení stejně dlouhého volebního období. Koncem osmnáctého století byla historická data těžko k dispozici (dnes se zpětně odhadují) a nejstarší údaje o cyklech podle NBER jsou řádově až druhá polovina devatenáctého století. Navíc data ukazují, že se hospodářský cyklus má tendenci spíše prodlužovat, v poválečném období je to průměrně už zhruba 6 let. Úspěšnost politiků v časování ekonomiky tedy nebude velká a do budoucna se to s rostoucím vlivem zahraničí těžko zlepší. Barack Obama před prvním zvolením neměl jak ekonomiku ovlivnit. Před druhým ano, i když se dá pochybovat, zda načasování masivní fiskální podpory mohlo opravdu být tak přesné, aby dobrá čísla začala chodit těsně před volbami (předtím to s čísly velká sláva nebyla). Navíc, období velkých výdajů bude muset jednou skončit a to pravděpodobně už během následujících čtyř let. Nynější expanze tak ve výsledku může pomoci konkurenční straně v roce 2016.