Libanonské úřady připustily Rosněfť, a Novatek k tendrům o podmořská ložiska na svém pobřežním šelfu. Po několika nevydařených pokusech Gazpromu a Novateku by se tak ruským těžařským firmám mohlo podařit uchytit se ve Středozemním moři, i když pouze jako držitelům minoritních podílů v šelfových blocích.
Do soutěže o libanonská podmořská ložiska se přihlásilo celkem 52 společností z 25 zemí. Mezi účastníky figurují známí giganti jako Mobil, , , či Statoil. Podle údajů místního ministerstva energetiky by první kolo tendru mělo začít 2. května a bude trvat až do listopadu. Do ledna příštího roku budou vyhodnoceny nabídky těžařů a vítězové by měli být vyhlášeni v únoru.
Zájemci o libanonský šelf budou muset prokázat, že disponují aktivity alespoň za 10 mld. USD v případě operátorů vrtů a 500 mil. USD u menšinových účastníků. Ruské společnosti se do tendru hlásí v rámci druhé kategorie. Partnerem soukromě vlastněného Lukoilu by se mohl stát francouzský . Státem kontrolovaná Rosněfť se pravděpodobně spojí se společností , svým strategickým partnerem na ruském arktickém šelfu. Nezávislý těžař plynu Novatek, který do tendru jde s GPB Resources (patří pod Gazprombank), se zatím nerozhodl. Jeho partnerem se může stát Statoil či . Vyloučeno není ani spojení s Totalem, s nímž už se těžař pokoušel dostat se na kyperský šelf. Bejrút trvá na tom, aby se konsorcia skládala nejméně ze tří firem. Perspektivní operátoři se musí prokázat nejméně desetiletou zkušeností s otevíráním šelfových ložisek.
Podle odhadů amerických geologů se v nabízených oblastech může skrývat 3,5 bilionu m3 zemního plynu a 220 mil. tun ropy. Libanonský šelf hraničí s kyperským a izraelským. Jejich celkový potenciál se odhaduje na 13 bilionů kubíků plynu a 660 mil. tun ropy.
Na konci loňského roku Novatek s Totalem podali nabídku na rozvoj kyperského bloku 9, který přímo sousedí s libanonskou částí šelfu. Rusko-francouzský tým však prohrál v souboji s duem Eni-Kogas a z dalších jednání se stáhl. Kypr v březnu ruským firmám nabízel podíly v podmořských ložiscích výměnou za finanční pomoc pro své krachující banky. Rozhovory však k dohodě nevedly.
Využití kyperských ložisek brání protesty Turecka, které hrozí sankcím vůči tureckým projektům těch firem, které by se kyperského šelfu dotkly. Postihy už zasáhly italský koncern , jenž hodlá v průzkumu a těžbě na Kypru pokračovat. Turecké ministerstvo přírodních zdrojů s v reakci pozastavilo spolupráci. Z tohoto důvodu se na kyperský šelf neodvažuje ruský plynárenský moloch . Potřebuje totiž souhlas tureckých úřadů se stavbou černomořského plynovodu South Stream, který prochází tureckou exkluzivní ekonomickou zónou (200 mil od pobřeží). Požehnání Ankary už sice dostal, ale mohl by o ně rychle přijít. Stačí, že partnerem ruského monopolisty v podmořské části South Streamu je právě .
se proto raději pokoušel o průnik na izraelský šelf, konkrétně o získání podílu v ložisku Leviathan. Obří plynové pole ale nakonec připadlo australské společnosti Woodside. V únoru začali Rusové vést jednání o vstupu do druhého největšího ložiska Tamar a nákupu plynu, který bude po vytěžení následně zkapalněn (LNG) a připraven na transport. I zde však narazili. by rád LNG z Tamaru dodával s tučnou marží do Evropy, Izrael však chce plyn pro vlastní spotřebu.
Libanonský šelf je tak zatím největší nadějí ruských těžařů na získání přítomnosti ve Středomoří. V Gazpromu se o Libanon nezajímají. Kvůli občanské válce v sousední Sýrii jsou prý rizika příliš vysoká. Navíc prý dál doufá, že se mu podaří najít způsob, jak těžit na Kypru a zároveň si nerozhněvat Turky. Kvůli nevraživosti mezi Libanonem a Izraelem také není rozumné usilovat o ložiska v obou zemích najednou. Podnikání na Blízkém východě zkrátka není žádný med.
(Zdroje: Kommersant, Today´s Zaman)