Původní Kuznětsova křivka popisovala vývoj příjmové nerovnosti. Ta měla v závislosti na ekonomickém rozvoji nejdříve růst, po určité době ale měla otočit směr a začít klesat. Takzvaná environmentální Kuznětsova křivka popisuje vztah mezi ekonomickým rozvojem a znečištěním životního prostředí. Podle ní by mělo znečištění nejdříve růst, protože industrializaci ekonomiky s nízkými příjmy nedoprovází mnoho omezení ze strany regulace znečištění. S růstem bohatství jsou ale občané schopni a ochotni platit náklady, které souvisejí s omezením znečištění. Navíc se země posunuje směrem od průmyslu ke službám, což také přispívá k poklesu celkových emisí.
Popsaná environmentální Kuznětsova křivka samozřejmě není přírodním zákonem, ale pouhou teorií, kterou musíme testovat na datech. Úzkou souvislost s ní má současný vývoj v Číně, protože její rychle rostoucí ekonomika má velké problémy právě v oblasti znečištění životního prostředí. Obecně se předpokládá, že znečištění roste až do úrovně příjmů mezi 5000 – 8000 dolary na obyvatele, poté by mělo začít klesat. Tento předpoklad se částečně zakládá na historickém vývoji v některých zemích. Skeptici ovšem tvrdí, že i kdyby skutečně začalo docházet ke snižování emisí v některých oblastech, objevují se nové toxické materiály a s nimi spojené znečištění roste. K tomu se může přidat strach z toho, že snahy o snížení znečištění poškodí ekonomickou aktivitu. Optimisté naopak poukazují na to, že země, které procházejí rychlým rozvojem průmyslu, mohou v současné době využívat technologie, které znečištění omezují. Měly by tak být schopny dosáhnout větších úspěchů, než tomu bylo v minulosti. Jejich Kuznětsova křivka by tedy měla dosáhnout vrcholu dříve, než tomu bylo u jiných zemí.
Podle Světové banky dosáhla Čína v roce 2011 příjmů na hlavu ve výši 5445 dolarů. Blíží se tak úrovni, kdy by mělo znečištění začít stagnovat a poté dokonce klesat. Jasné je každopádně to, že její problémy se znečištěním nesou obrovské náklady. Podle odhadů Sama Hilla dosahují náklady spojené s celkovým zhoršením životního prostředí asi 9 % jejích hrubých domácích příjmů. I ti, kteří ve svém volném čase nechodí objímat stromy, by se tak měli zamyslet nad vyšší mírou ochrany životního prostředí. Je zajímavé, že u některých druhů znečištění je už možné pozorovat stagnaci. Jak ukazuje následující graf, platí to například o oxidu siřičitém a malých prachových částicích:
Kroky, které by vedly ke zlepšení životního prostředí v Číně, jsou jednoduché: Zavřít staré továrny a nahradit je moderními, stanovit jasnou cenu znečišťování tak, aby došlo k podpoře úspor energie, apod. Cestu Číny po environmentální křivce nakonec určí její politici a tlak veřejnosti. Již nyní je možná si všimnout rostoucího počtu protestů spojených se znečištěním.
(Zdroj: Conversable Economist)