Krátce po maďarských parlamentních volbách v roce 2010, v nichž strana Fidesz Viktora Orbána získala víc než dvě třetiny poslaneckých mandátů, vydal parlament „proklamaci o národní spolupráci“. Její text, který byl viditelně umístěn v budovách všech státních institucí, a podpora, jíž se Orbán u voličů dosud těší, poskytují pěkný vhled do maďarské psýchy:
„Po 46 letech okupace a 20 zmatených letech transformace Maďarsko znovu získalo právo a sílu na sebeurčení. V létě 2010 maďarský národ opět sebral sílu a dosáhl úspěšné revoluce u volebních uren. Parlament prohlašuje, že uznává a respektuje tuto ústavní revoluci. Parlament prohlašuje, že z dubnových voleb vzešla nová společenská smlouva. Pilíři naší společné budoucnosti budou práce, domov, rodina, zdraví a pořádek.“
O tři roky později Orbánova „národní revoluce“ pokračuje, přičemž podle premiéra a většiny obyvatel úspěšně. Orbán považuje nekonvenční fiskální politiku, která stojí hlavně na vysokém zdanění firem ovládaných zahraničním kapitálem, za hlavní strůjkyni nedávného oživení ekonomiky a hodlá se jí držet i nadále.
Ekonomika země v prvním čtvrtletí vzrostla ve srovnání s předchozím čtvrtletím o 0,7 procenta. Maďarsko se tak dostalo z druhé recese za posledních několik let. Rozpočtový schodek patří k nejnižším v Evropě, přičemž celkové zadlužení státu klesá. Evropská komise nedávno s Budapeští ukončila disciplinární řízení kvůli nadměrným deficitům. Pro Orbána je tento vývoj politickým triumfem a zadostiučiněním poté, co Brusel, Mezinárodní měnový fond (MMF) a řady analytiků předpovídaly, že jeho výstřední politika zemi zruinuje.
„Když máte potíže, když i vaši sousedé zápasí s krizí, pouhé provádění standardní ekonomické politiky nefunguje. Je třeba přijmout cílená opatření. Lidé říkají, že taková politika je neortodoxní. Pokud na ni pohlížíte pozitivněji, nazýváte ji inovativní. Ale je cílená,“ tvrdí Orbán v rozhovoru pro deník Wall Street Journal.
Hlavním bodem "Orbánomiky" je převod peněz ze soukromého sektoru spotřebitelům a veřejnému sektoru v naději, že se tím sníží rozpočtový deficit a docílí se ekonomického růstu. Mimo jiné Orbán donutil energetické společnosti snížit ceny energií, zdanil víc banky, fakticky znárodnil soukromé penzijní fondy a zavedl "krizovou daň", kterou musely zaplatit telekomunikační, energetické a maloobchodní společnosti, tedy sektory, ve kterých je výrazně zastoupen zahraniční kapitál. Ceny elektřiny jsou přísně regulovány, část ztrát z hypoték v cizích měnách, které kvůli propadu forintu lidé nemohou splácet, musí nést i poskytující banky.
Vláda dala jasně najevo, že „cílený daňový systém“ nebude změněn, dokud úroveň veřejného zadlužení neklesne ze současných 80 % na 50 % HDP. Časový horizont takového poklesu premiér odhaduje na 10 let.
Mezitím se země zbavuje závislosti na mezinárodních institucích, které ji musely zachraňovat před bankrotem v uplynulých letech a které omezovaly manévrovací prostor vlády. Tento týden guvernér centrální banky György Matolcsy požádal MMF, aby uzavřel svou kancelář v Budapešti, na což fond reagoval tím, že v srpnu jeho zástupce ze země odejde. Maďarsko by v příštím roce mělo splatit poslední část úvěru od MMF.
„Maďarské zotavení je zčásti dílem štěstěny,“ tvrdí Neil Shearing z londýnské společnosti Capital Economics s tím, že dluhová krize eurozóny nedosáhla takové závažnosti, jak se mnozí obávali. Další příčinu vidí v uvolnění fiskální politiky a v „opatřeních, která sklidila strašně moc kritiky.“ Jako příklad uvádí převody dluhu v eurech a švýcarských francích na domácí měnu, které sice zatížily banky, avšak pomohly Maďarsku snížit vnější závislost v kritické době, kdy západoevropské banky nemají peníze nazbyt a stahují kapitál ze středoevropských poboček.
Na Orbána se snesla kritika i od lidskoprávních organizací, které ho obviňují z omezování nezávislosti soudů, svobody projevu a vyznání a také práv menšin. Liberální opozice premiérovi vyčítá odkazy na sepětí křesťanství s maďarskou historií v nové ústavě a také její úzce pojatou definici rodiny, která vylučuje možnost sňatků homosexuálů.
Premiér, který už ve funkci sloužil v letech 1998-2002, výhrady kritiků, mezi něž se zařadil i Evropský parlament, odmítá. „Mainstream evropského politického myšlení říká, že máme opustit své kořeny. Pravděpodobně jsme v Evropě teď v menšině, ale hodnoty a tradice, které bráníme, jsou evropské,“ prohlašuje Orbán.
U veřejnosti se padesátiletý politik těší relativně silné podpoře, a to navzdory loňské recesi. Orbán to přičítá svému důrazu na střední třídu: „Když se podíváte hlouběji pod čísla, naše hospodářská politika jednoznačně posílila střední třídu. Pokud nechcete, aby se ekonomická krize změnila v politickou, musíte bránit střední třídu.“
V závěru Orbán poukázal ještě na jeden faktor, který považuje za klíč svého úspěchu a který Maďarsko radikálně odlišuje třeba od Česka. „Lidé kritizují vládu. Nikdo ale neříká, že Maďarsku chybí silné vedení. To je v krizových dobách důležité.“
(Zdroje: WSJ, Bloomberg, portfolio.hu, ČTK)